One Woman Press, nakladatelství Marie Noe

založila Marie Chřibková (dnes Marie Noe) v roce 1997 s cílem podpořit literaturu psanou ženami. Od začátku věděla, že to bude malé, flexibilní a nezávislé nakladatelství. Jejím přáním bylo vydávat podnětné a přínosné tituly, které pomáhají bořit předsudky a přinášejí inspiraci a které asi nikdo jiný nevydá, protože jsou nerentabilní a zajímají menší, či přímo malý okruh čtenářů… A toho se drží dodnes, i když omezila beletrii a odbornou feministickou a genderovou literaturu přenechala kolegyním a kolegům z akademických a odborných nakladatelství. V posledních letech se soustředí na tzv. duchovní literaturu a zejména tu, která se týká žen a buddhismu a na tituly, které podporují (nejen) ženy převzít zodpovědnost za svůj život a zdraví. A protože její druhou profesí jsou éterické oleje a jejich využití v léčbě i parfémářství, rozvíjí i tuto linku.

Proto říká, že je „žena v presu“, neboť je aktivní pracovnice svého nakladatelství, které nejen řídí, stará se o administrativu a provoz a shání peníze, ale také na titulech pracuje jako odpovědná a odborná redaktorka a tu a tam i něco sama napíše. Nakladatelství by ovšem fungovalo jinak, kdyby nebylo obětavé spolupráce Mariina manžela Miroslav Noe (dříve Miroslava Šimáčka), který ji od začátku podporuje a stará se o grafiku, a také jejích kolegyň a kolegů, překladatelek a překladatelů, editorek a editorů, kteří dělají svou práci z lásky k literatuře a penězi se dá jejich práce na rozvoji kulturnosti a vzdělanosti národa jen stěží ocenit.

 

Seznam všech 78 titulů nakladatelství One Woman Press, z nichž některé si ještě můžete koupit na

www.oshadhi-shop/literatura/ knihy one woman press

78. Aromaterapie do kapsy 2, Marie Noe

Malá encyklopedie éterických olejů, druhé, rozšířené, doplněné a revidované vydání

Praktický průvodce světem aromaterapie shrnuje všechny informace potřebné k bezpečnému používání éterických olejů pro dobrou fyzickou a psychickou kondici. Dozvíte se, na jakém principu aromaterapie funguje, co jsou éterické oleje, jak se vyrábějí, jak účinkují a jak je bezpečně používat, k čemu se v aromaterapii používají rostlinné oleje a hydroláty, jak si namíchat vlastní aroma přípravek a jak pečovat o pleť.

V knize najdete profily: 130 éterických olejů, 20 rostlinných olejů, 20 hydrolátů.

Kromě základních údajů o zdrojové rostlině jsou u každého éterického oleje uvedeny doložené účinky, použití, kontraindikace, biochemické složení a případně další užitečné informace. Seznámíte se také s několika zajímavými rostlinnými oleji a hydroláty, které se v aroma péči používají.

432 stran, 150 x 150 mm, pevná vazba, barevné ilustrace, ISBN 978-80-86356-68-6, rok vydání 2023

77. Aromaterapie od těhotenství po kojení, Ingeborg Stadelmann

Původní ověřené receptury od oblíbené autorky porodního průvodce

Kniha proslulé německé porodní asistentky je díky au­tor­či­ným dlouholetým zkušenostem, prověřeným receptu­rám a praktickému přístupu neocenitelnou příručkou pro všech­ny, kdo chtějí cíleně a bezpečně využívat éterické ole­je, rost­lin­né oleje a hydro­láty bě­hem těhotenství, při porodu a v péči o kojence. Při­náší širokou škálu možností, jak tyto pří­rodní suroviny použít k pří­pra­vě masážních olejů, pleťových krémů, mastí, tělových a pokojových sprejů a jak je apli­kovat pomocí masáží, ob­kla­dů nebo koupelí.
Kniha je rozdělena na pět částí: Úvod do aromaterapie a aro­materapeutické péče, Těhotenství, Porod, Šestinedělí a kojení a Kojenec. Úvod stručně seznamuje se základními principy práce s éterickými oleji a dalšími přírodními su­ro­vinami. V dalších kapitolách jsou abecedně seřazeny běžné obtí­že a receptury přípravků na jejich zvládnu­tí. Kniha obsahuje také rejstřík receptur.

Ingeborg Stadelmann (*1956) je zkušená porodní asistentka a zároveň autorka úspěšných knih, které jsou určené jak jejím kolegyním – porodním asistentkám, tak těhotným, na porod se připravujícím a kojícím ženám. V roce 2001 vyšla v češtině v nakladatelství One Woman Press její první a asi nejslavnější kniha Zdravé těhotenství, přirozený porod a stala se stejně jako v německy mluvících zemích stálicí mezi tituly věnovanými těhotenství, porodu, kojení a péči o kojence. Již v této publikaci autorka doporučuje u nejrůznějších potíží, které se v daném období mohou objevit, pomoc z přírodních zdrojů – vedle éterických olejů také bylinky a homeopatika.

Překlad Barbora Tomečková, 223 stran, brož., 138 x 205 mm, ISBN 978–80–86356–67-9, rok vydání 2017, 2022 (druhé, opravené vydání)

76. Putování za zlatými jablky, Helena Attlee

Příběh italských citrusů

Itálie z pohledu milovnice citrusů a zahrad je neobvyklý cestopis britské autorky Heleny Attlee, která se v Itálii poprvé ocitla před více než čtyřiceti lety a spojila s ní svůj profesní život – po mnoho let působila jako průvodkyně italskými historickými zahradami. Tato země ji však okouzlila i svými citrusy. Čím více se toho o nich dovídala, tím více ji fascinovaly, a to nejen coby okrasné dřeviny s okouzlující vůní květů a zářivě barevnými plody roztodivných tvarů, ale také jako součást historie země.
Vydáte-li se s autorkou napříč Itálií po stopách zářivých aromatických citrusů – citronů, pomerančů, mandarinek, bergamotů a cedrátů –, kromě dalších zajímavostí se dozvíte, které citrusy se na území (dnešní) Itálie objevily jako první, jak vypadala medicejská sbírka bizarních citrusů, kdy se citrusy začaly pěstovat komerčně na vývoz, které citrusy pomáhaly proti kurdějím, jak je sicilská mafie propojená s citrusy, co je to etrog a jakou roli hraje v židovském svátku Sukot, jak vznikla tradice pomerančové bitvy v Ivreji nebo jak se bergamot stal slavnou ingrediencí parfémů. Ať už vás autorka zavede na Sicílii, do Kalábrie, Amalfi či Ligurie, vždy vám svým nadšeným vyprávěním umožní zažít jedinečnost místního citrusu a jeho příběhu a navrch přidá i recept, jak jeho specifickou chuť a vůni využít v kuchyni. Její nadšení je nakažlivé, a tak je kniha doplněna i o seznam míst (zahrad, citrusových školek či farem), která stojí za to navštívit.

Přeložila Eva Klimentová, 270 stran, 132 x 202 mm, měkká vazba, ISBN 978-80-86356-66-2, rok vydání 2022

75. Nová Voňavá lékárna, Valerie Worwood

Kompletní průvodce aromaterapií a éterickými oleji

Nová Voňavá lékárna je nepostradatelná kniha pro laiky a profesionály, kteří hledají oporu a inspiraci pro svou práci s éterickými oleji. V knize najdete informace, rady a receptury k těmto tématům: všeobecné informace o éterických olejích – domácí a cestovní lékárnička – obrana proti infekcím – práce a pracoviště – emoční a psychické potíže – miminka, děti a dospívající – ženy – muži – senioři – sport, tanec a fyzická námaha – závažná onemocnění – kosmetika a péče o pleť – lázně – domov – výroba přírodních parfémů – kuchyně a vaření – péče o zvířata – zahrady – rostlinné oleje – hydroláty – podrobné profily éterických olejů včetně jejich bezpečného použití.

Valerie Ann Worwood se profesionálně věnuje aromaterapii od 80. let 20. století. Od té doby stále vede úspěšnou terapeutickou praxi, vyvinula dva terapeutické systémy zaměřené na psychickou pohodu, přednáší (zejména ve Velké Británii, v USA, Kanadě a Číně), poskytuje odborné poradenství, účastní se výzkumu éterických olejů, píše knihy. Patří k neúnavným propagátorům a obhájcům éterických olejů a jejich využití v odborné praxi i v samoléčbě. Čtenáře i klienty podporuje v aktivním a odpovědném přístupu k vlastnímu zdraví pomocí přírodních metod. Díky dlouholetým zkušenostem s aroma léčbou je neocenitelným zdrojem praktických rad pro různé situace. V rozšířeném a revidovaném vydání populární příručky Voňavá lékárna, která nově zahrnuje také hydroláty a rostlinné oleje, opět nabízí nepřeberné množství svých oblíbených, osvědčených receptur pro běžné i mimořádné události a samozřejmě také inspiraci a doporučení pro vytváření vlastních receptur zohledňujících individuální potřeby.

Překlad: Eva Klimentová, 700 stran, 195 x 240 mm, pevná vazba, ISBN 978-80-86356-65-5, rok vydání 2021

74. Tři guineje / Vlastní pokoj, Virginia Woolfová

Dvě klasické eseje

Virginia Woolfová (1882-1941) patří k nejvýznamnějším představitelům angloamerického literárního modernismu. Její orignální estetický přístup, utvářející se v kontrastu k realismu dobové britské prózy, se poprvé projevil v povídce Skvrna na zdi (1917) a šířeji v románu Jákobův pokoj (1922). Za vrchol její tvorby se obecně považuje trojice románů Paní Dallowayová (1925), K majáku (1927) a Vlny (1931), k nimž lze přiřadit poslední, již nedokončené dílo Mezi akty (1941). Velké obliby se dočkal literární experiment Orlando (1928). Woolfová byla též po celý život činná jako literární kritička a její kratší statě, později uspořádané do několika obsáhlých souborů, se vydávají dodnes.
V eseji Tři Guineje, která vznikla roku 1938, se Woolfová myšlenkově vyrovnává s hrozbou války a s otázkou, jak se má v dané situaci zachovat žena. Její nečekaná, pro mnohé provokativní odpověď, která odmítá přijmout zhoubnou dualitu fronty a týlu, se snaží proniknout klamavými zástěrkami onoho míru, jenž je pouze pokračováním války jinými prostředky, a vede k rozboru oné agresivity, jež hluboce proniká i sférami kultury a vzdělanosti a vybíjí se v ponižování žen.
Vlastní pokoj, text přednášek pronesených roku 1928 na dvou anglických dívčích vysokých školách, se řadí ke klasickým dílům feministického myšlení. Otázka vztahu žen a literatury se stala Woolfové příležitostí k zamyšlení, ve kterém obratně využívala žánry literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a meditace a spojila vážnost s úsměvným nadhledem. Čtenář cítí, že i u Woolfové je tvůrčí duch onou „žhavou tavnou směsí“ prostou zloby a slučující obě pohlaví, již nachází u Shakespeara,
a právě proto její eseje zůstávají nadčasové.

Překlad: Tři guineje - Stanislava Pošustová, Vlastní pokoj - Martin Pokorný, druhé vydání, 324 stran, měkká vazba, ISBN 978-80-86356-64-8

73. Eunuška, Germaine Greer

Klasická feministická studie o postavení západní ženy v polovině 20. století

Eunuška (1970) je nekompromisně upřímná analýza situace, v níž se nacházela západní žena na konci 60. let 20. století. V jednotlivých kapitolách (Kosti, Vlasy, Lůno prokleté, Energie, Puberta, Ideál, Altruismus, Objekt mužské fantazie, Rodina ad.) podrobně a s charakteristickým suchým humorem rozebírá, jak se žena prostřednictvím mechanismu podmiňování učí od dětství ženskému stereotypu, poukazuje na jednotlivé aspekty a způsoby, jakým společnost ženy "kastruje", a volá po návratu k přirozenosti a celistvosti, s níž se žena narodila. Kniha je šokující polemikou nejen s freudovským pojetím ženy jako vykastrovaného muže, ale i s "mystikou ženství" a s autoritami všeobecně. Jako dokument sexuální revoluce 60. let propaguje nezbytnost uvolnění ženské sexuální energie, která ženy osvobodí a konečně jim umožní plně využít vlastního potenciálu. Studie se stala milníkem hnutí za ženské osvobození; inspirovala nejen ženy-intelektuálky a ženy v domácnosti, ale i muže - Eunuška totiž považuje muže za stejně nesvobodné jako ženy. Ovlivnila celou generaci, dočkala se mnoha vydání a překladů do řady jazyků. Žebříček amerického časopisu Time ji právem uvádí mezi sto knihami, které se zásadním způsobem podílely na utváření myšlení světa 20. století.

Germaine Greer se narodila v roce 1939 v australském Melbourne, kde jako dítě navštěvovala klášterní školu Hvězda moře a později univerzitu (BA 1959). Dále pokračovala ve studiu v Sydney (MA 1962); v roce 1964 odjela do anglického Cambridge, kde získala titul PhD (1967). Zůstala v Anglii a začala přednášet na univerzitě ve Warwicku, odkud odešla roku 1972, aby se plně věnovala psaní. V současné době ve Warwicku opět působí jako profesorka na katedře anglické a komparativní literatury. Od konce 60. let přispívala do novin a časopisů Listener, Spectator, Oz a Rolling Stone a v letech 1971-3 měla pravidelnou rubriku v Sunday Times. Když v roce 1971 ve Spojených státech vyšla její zásadní feministická studie Eunuška (Female Eunuch, 1970), Germaine Greer ihned vstoupila do veřejného povědomí a stala se hvězdnou osobností. Do Austrálie se vracela jen zřídka, žila v USA (v Tulse v Oklahomě založila Centrum pro studium ženské literatury, který v letech 1979-82 také vedla), v jižním Toskánsku a v Anglii. Vedle Eunušky publikovala řadu dalších feministických prací: The Obstacle Race (Překážkový závod, 1979) - pojednání o dějinách ženského malířství, Sex and Destiny, The Politics of Human Fertility (Pohlaví a osud, Politika lidské plodnosti, 1984), v níž popisuje vývoj svých názorů na feminismus, některými kritičkami chápaný jako konzervativní, Change (Přechod, 1992) - studii o klimakteriu a Slip-shod Sibyls (Sibyly se sešlapanými střevíci, 1995) o tragických osudech básnířek a spisovatelek. Roku 1999 publikovala pokračování Eunušky s názvem The Whole Woman (Skutečná žena, 1999). Mezi její další díla patří Darling Say You Love Me (Miláčku, řekni, že mě miluješ, 1965), The Revolting Garden (Odporná zahrada, 1979), vydaná pod pseudonymem Rose Blight (Růžena Sněťů), Slade Women (Ženy ze Sladovy Akademie, 1979), Shakespeare (1981), The Mad Woman Underclothes: Essays and Occassional Writing (Spodní prádlo šílené ženy: Eseje a poznámky na okraj, 1968-85, 1986). Pro knihu Women, a World Report (Ženy, světová zpráva, 1985 ), analyzující situaci žen deset let po Mezinárodním roce ženy, napsala klíčovou kapitolu "Women and Power in Cuba" (Ženy a moc na Kubě). Kniha Daddy, We Hardly Knew You (Tati, vůbec jsme tě neznali) z roku 1989 dokumentuje autorčino pátrání po skryté identitě jejího otce. Germaine Greer působila také jako editorka řady antologií ženské literatury psané v angličtině. Její život zachytila Christine Wallace v biografii Germaine Greer: The Untamed Shrew (Nezkrocená saň, 1999), a to i přes nesouhlas Greer, která se domnívá, že biografie se má vydávat až posmrtně.

Překlad Pavla Jonsson, 424 stran, váz., 155 x 220 mm, ISBN 80-86356-03-5, druhý dotisk 2019

72. Rostlinné oleje, Ruth von Braunschweig

Účinní pomocníci v péči o zdraví a pleť

Přírodní za studena lisované rostlinné oleje a tuky tvoří nedílnou součást vyváženého jídelníčku všech, kteří chtějí podpořit své zdraví přírodní cestou. Zároveň se používají v aromaterapii jako nosiče éterických olejů a k péči o pleť. Tyto přírodní suroviny člověka provázely od pradávna, a přestože na čas upadly v nemilost a nahradily je „moderní“ rafinované a minerální oleje, v posledních letech znovu získaly na oblibě i u širší veřejnosti. Povědomí o dostupnosti současné široké nabídky přírodních rostlinných olejů/tuků a možnostech jejich využití je zatím ovšem stále nízké. Množství odborných informací o jednotlivých olejích i užitečných, ověřených rad z praxe nabízí kniha Rostlinné oleje od německé aromaterapeutky a přírodní léčitelky Ruth von Braunschweig. V rámci své odbornosti se rostlinným olejům věnuje dlouhodobě a v 6., doplněném a opraveném vydání své knihy, která v češtině vychází poprvé, je čtenářům podrobně představuje:
vysvětluje, jak oleje/tuky v rostlinách vznikají a jak je pro kvalitu výsledného produktu důležitý způsob získávání; podrobně zkoumá složení a účinky hlavních složek rostlinných olejů, tedy mastných kyselin a doprovodných látek; porovnává minerální oleje (produkty z ropy) používané v konvenční kosmetice s rostlinnými oleji; sdílí své zkušenosti s využitím rostlinných olejů při rozličných zdravotních a kosmetických potížích; přináší propracované profily svých oblíbených 45 rostlinných olejů a 8 bylinných olejových macerátů, které zahrnují kosmetické i léčebné využití, a praktické přehledy (tabulky) usnadňující výběr vhodného oleje.
Kniha je vhodná pro laiky i profesionály, např. z oblasti aromaterapie, masáží, kosmetiky, výrobců kosmetiky a výživového poradenství.

Překlad Ruth Jochanan Weiniger, 328 stran, brožovaná vazba (šitá), 170 x 240 mm, ISBN 978-80-86356-62-4, rok vydání 2022

71. Esence a alchymie, Mandy Aftel

Dějiny parfému

„Parfém – omamné a nepolapitelné snoubení esencí z bylin a koření, divokých travin a květů, z kůry, ze živočichů a stromů – je hybná síla univerza.“

Mandy Aftel je uznávaná tvůrkyně parfémů z přírodních esencí a autorka řady knih. Ve svém nejslavnějším díle Esence a alchymie seznamuje čtenáře s fascinujícími dějinami používání vonných látek, popisuje přírodní suroviny, které se tradičně pro výrobu parfémů používají, a také nabízí praktické rady a návody, jak při tvorbě parfému postupovat.

Přeložila Ruth Jochanan Weiniger, 320 stran, 128 x 198 mm, tuhá vazba, ilustrace černobílé, ISBN 978-80-86356-61-7

70. Hydrolaterapie, Lydia Bosson

Léčba hydroláty

Švýcarská autorka Lydia Bosson, mezinárodně uznávaná aromaterapeutka a učitelka s více než pětadvacetiletou praxí, která spolu se svým manželem Philippem založila a vede holistickou školu aromaterapie a ájurvédy Usha Veda, nám ve své knize Hydrolaterapie nabízí své praktické zkušenosti s využitím hydrolátů při léčbě.
Hydroláty jsou produkty parní destilace na vodní bázi. Obvykle vznikají při destilaci éterických olejů a občas se také nazývají hydrosoly, případně květové nebo květinové vody. Ač je obvykle spojujeme s kosmetickou péčí o pleť,
Lydia Bosson nám je představuje jako jemné a zároveň velmi účinné léčivé látky, které dokážou nastartovat změny na
emocionální, mentální i fyzické úrovni.
V knize naleznete například: informace o kritériích kvality a způsobech aplikace, profily čtyřiceti sedmi hydrolátů, návrhy na použití při různých potížích, zkušenosti z praxe, inspiraci pro využití v kuchyni.

Překlad Hana Tisserand, Eliška Adlerová, 320 stran, brož., 165 x 240 mm, ISBN 978–80–86356–60-0, rok vydání 2019

69. Učte se sami / Dovolte dětem, aby se učily samy, John Holt, Patrick Farenga

V této knize Holt vysvětluje, proč je dobré, když se děti učí mimo školy s pomocí rodičů, dalších dospělých či svých kamarádů

předkládá v ní své cenné postřehy o tom, jak se děti učí, i zkušenosti a praktické nápady pro rodiny, které chtějí učit své děti mimo školy. Tato kniha se stala biblí homeschoolerů a unschoolerů již od svého prvního vydání v roce 1981. V roce 2003 vyšla aktualizovaná verze, kterou edičně připravil Holtův kolega a současný prezident Holt Associates Patrick Farenga.
Holt si pragmaticky uvědomoval, že těch, kteří chtějí učit své děti sami, bude vždy menšina, a právě proto poukazoval na to, že podpora těchto rodin a spolupráce s nimi je pro tradiční školy přínosem, a ne hrozbou. V rámci domácího vzdělávání lze totiž na rozdíl od škol, které jsou svázané různými předpisy a postupy, pružně reagovat na potřeby dětí a zkoušet různé přístupy tak, aby byly pro děti nejefektivnější a nejzábavnější. Tyto zkušenosti pak lze využít i v běžné školní výuce, pokud bude probíhat komunikace mezi rodinami vzdělávajícími děti doma a školami.

John Holt (1923-1985; americký pedagog, autor knih o vzdělávání) v této knize přináší pro mnohé provokativní pohled na vzdělání, povinnou školní docházku a školy. Tradiční školství, ve kterém sám po jistou dobu působil, ho zklamalo, jeho snahy o reformu školství padly poté, co zjistil, že ji v podstate nikdo nechce, a proto začal hledat jiné cesty, jak dětem pomoci učit se. Díky dlouhodobému pozorování způsobů, jakými malé děti objevují svět a své místo v něm, získal cenné poznatky, které posléze aplikoval na vzdělání obecně. Stal se obhájcem a propagátorem domácího
vzdělávání (homeschoolingu), zejména přístupu unschoolingu.

Překlad Kateřina a Jiří Bryanovi, 296 stran, brož., 165 x 240 mm, ISBN 978-80-86356-59-4

68. Aromaterapie od těhotenství po kojení, Ingeborg Stadelmann

Původní prověřené receptury od oblíbené autorky

Ingeborg Stadelmann, Aromaterapie od těhotenství po kojení. Nová kniha proslulé německé porodní asistentky je díky autorčiným dlouholetým zkušenostem, prověřeným recepturám a praktickému přístupu neocenitelnou příručkou pro všechny, kdo chtějí cíleně a bezpečně využívat éterické oleje i v těchto citlivých obdobích ženského života. Přináší širokou škálu možností, jak éterické a rostlinné oleje a hydroláty využít k masážím, obkladům, koupelím, přípravě tělových a pokojových sprejů nebo přípravě tělových mastí a krémů.
Kniha je rozdělena na pět částí: Úvod do aromaterapie a aromaterapeutické péče, Těhotenství, Porod, Šestinedělí a kojení a Kojenec. Úvod stručně seznamuje se základními principy práce s éterickými a rostlinnými oleji a s hydroláty. V dalších kapitolách jsou abecedně seřazeny běžné obtíže a doporučené receptury přípravků na jejich zvládnutí. Kniha obsahuje také rejstřík receptur a surovin pro snadnější vyhledávání.

Ingeborg Stadelmann (*1956) je zkušená porodní asistentka a zároveň autorka úspěšných knih, které jsou určené jak jejím kolegyním – porodním asistentkám, tak těhotným, na porod se připravujícím a kojícím ženám. V roce 2001 vyšla v češtině v nakladatelství One Woman Press její první a asi nejslavnější kniha Zdravé těhotenství, přirozený porod a stala se stejně jako v německy mluvících zemích stálicí mezi tituly věnovanými těhotenství, porodu, kojení a péči o kojence. Již v této publikaci autorka doporučuje u nejrůznějších potíží, které se v daném období mohou objevit, pomoc z přírodních zdrojů – vedle éterických olejů také bylinky a homeopatika.

Překlad Barbora Tomečková, 252 stran, brož., 145 x 205 mm, ISBN 978–80–86356–58-7

67. Hádej, kdo jsem, Eliška Čížková

Sedm příběhů o lidech na cestách světem a životem, kteří se ocitají ve vypjatých životních situacích

Eliška Čížková mistrně zachycuje nedobrovolnou dvojí existenci neobyčejně citlivého člověka, osamělé bytosti všemi smysly vnímající vesmír a živé i neživé bytosti v něm. Je uvězněná v nucené symbióze s banalitou života, neustále musí čelit zklamání a přece stále znovu doufá ve štěstí, které přichází jen občas a nikdy zrovna tehdy, kdy je ho zapotřebí.

121 stran, váz., 125 x 176 mm, ISBN 978–80–86356–57-0, rok vydání 2016

66. Moc a síla dákiní, Michaela Haas

Dvanáct pozoruhodných žen, které se rozhodujícím způsobem podílejí na šíření a utváření tibetského buddhismu na Západě

Titul Moc a síla dákiní volně navazuje na knihu Moudré ženy od Tsultrim Allione vydanou nakladatelstvím OWP před několika lety. Díky ní měli čeští čtenáři možnost seznámit se s významnými tibetskými mystičkami z různých historických období, které dosáhly osvícení a staly se inspirací pro mnohé ženy i muže kráčející po duchovní cestě.
V knize Moc a síla dákiní nám autorka Michaela Haas představuje dvanáct žen, jež se zásadním způsobem od šedesátých let dvacátého století spolupodílely na šíření a utváření tibetského buddhismu na Západě. Ať jsou původem z Tibetu, Anglie nebo USA a bez ohledu na to, kterou buddhistickou linii/tradici praktikují, všechny spojuje přesvědčení, že buddhistický náhled může pomoci i modernímu západnímu člověku k harmonickému a zodpovědnému životu.
Kéž životní osudy a cesty těchto učitelek buddhismu přinesou i vám inspiraci a dodají odvahu k nezbytným životním změnám při hledání rovnováhy a štěstí v životě.

Michaela Haas se od svých šestnácti let věnovala publicistice. Po studiích na prestižní Deutsche Journalistenschule v Mnichově několik let moderovala úspěšnou televizní show a věnovala se novinařině. Po deseti letech však přišlo vyhoření a zdravotní potíže, což ji přinutilo dát si pracovní pauzu. Život jí změnila cesta do Bhútánu, kde se blíže seznámila s buddhismem. Začala jej studovat i praktikovat a v roce 2008 doktorátem ukončila asijská studia na bonnské univerzitě Rheinische-Friedrich-Wilhelm-Universität.
V současnosti se věnuje literární činnosti, výuce, koučinku a konzultacím v oblasti meditace, zlepšení komunikace, mediální prezentace a překonávání krizí. Je autorkou titulů: Moc a síla dákiní, Bouncing Forward a Crazy America, a také editorkou a spoluautorkou mnoha dalších knih.

Překlad: Hana Tisserand, Eva Klimentová, Eva Samih Madarászová, 372 stran, váz., 165 x 230 mm, ISBN 978-80-86356-56-3, rok vydání 2019

65. Nic neříkej, Eliška Čížková

Sedm povídek o situacích, kdy lidé nic neřeknou nebo těžko hledají vhodná slova

108 stran, váz., 125 x 176 mm, ISBN 978–80–86356–55-6, rok vydání 2015

64. Mystika a vzdor, Dorothee Sölle

„Ty tichý křiku“ Odvážný projekt „demokratizace mystiky“ pro náboženský život v sekulárním a pluralitním světě

Dílo Mystika a vzdor představuje odvážný projekt „demokratizace mystiky“ pro náboženský život v sekulárním a pluralitním světě. Sölle v něm vychází z předpokladu, že mystika není oblastí pro lidi vyvolené či zvláštně disponované. Je to možnost každého člověka, takřka všelidská konstanta. Jejím vnějším projevem nemusí být stažení ze světa, ale naopak schopnost vidět Nevýslovné v různých a nečekaně se objevujících tvářích.

Německá protestantská theoložka a spisovatelka Dorothee Sölle (1929-2003) patří k nejvýraznějším osobnostem německého duchovního života. Zasazovala se o sociální spravedlnost, aktivně se angažovala v mírovém hnutí, upozorňovala na theologické souvislosti ekologických katastrof. Patří mezi představitelky theologie osvobození a feministické theologie. Oproti patriarchálnímu obrazu omnipotentního, kontrolujícího a vladařského Boha zdůrazňovala křesťanské propojení Boha se znevýhodněnými a trpícími. Křížem, na němž dnes trpí Kristus – Božství spojené s lidstvím –, je podle ní konzumní společnost orientovaná na zisk. V době ekologických katastrof je spolu s Ním křižováno i veškeré stvoření. Křesťané se proto mají politicky angažovat: ne jako spojenci mocných tohoto světa, ale jako hlas těch, kdo jsou různými způsoby umlčováni. Právě tyto její vý­zvy vyvolávají dodnes kontroverze.

Překlad Ruth Jochanan Weiniger, 438 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 978–80–86356–54–9, rok vydání 2015

63. Moudré ženy, Tsultrim Allione

Příběhy žen, které dosáhly osvícení

Tato kniha na příkladech životu šesti tibetských mystiček z různých historických období zkoumá a oslavuje duchovní potenciál žen. Příběhy žen, které dosáhly osvícení, překonaly společenské předsudky a spoustu dalších problému, s nimiž se muži při duchovní praxi nesetkávají, mohou být inspirací všem, kteří kráčejí duchovní cestou.
Významnou součástí knihy je rovněž působivý osobní příběh Tsultrim Allione. Autorka v souvislostech vlastního života otevřeně a upřímně hledá autentický ženský přístup ke spiritualitě a vytváří spojnice mezi západní a východní tradicí, duchovním a citovým životem, rodinou a širším společenstvím.

Lama Tsultrim Allione (1947) patří k nejznámějším západním učitelkám buddhismu. Jako jedna z prvních žen ze Západu přijala buddhismus a stala se buddhistickou mniškou. Po návratu do USA se začala zabývat buddhismem z hlediska genderu a feminismu, aby jej přiblížila současnému západnímu myšlení.
Nyní působí jako ředitelka meditačního centra Tara Mandala, které před lety založila v Coloradu. Přednáší po celém světě a je autorkou tří knih: Moudré ženy, Pečuj o své démony a Places She Lives (Místa, kde přebývá).

Překlad Eva Klimentová, Barbora Sojková, Lukáš Chmelík; odborná spolupráce Zuzana Ondomišiová, 359 stran, váz., 165 x 230 mm, ISBN 978-80-86356-53-2, rok vydání 2015, dotisk 2019

62. Dobré věci nejsou špatné, Marie Noe

Kniha zdravějšího vaření a pečení

Mnoho lidí si přeje změnit své stravovací návyky, chtějí vařit jinak, zdravěji, ale nevědí, jak začít. Právě pro ně je určena tato kniha. Nabízí jednoduché recepty pro všední dny a praktické rady a informace pro orientaci v džungli rozporuplných názorů na zdravou stravu. A protože autorka se dlouhodobě věnuje aromaterapii, najdete v knize také informace, jak využít přírodní éterické oleje k aromatizaci pokrmů.

Kniha je rozvržena do dvou oddílů. V prvním oddílu jsou čtivě a srozumitelně shrnuty informace o zdravé výživě. Autorka v zájmu vyvážené stravy nezavrhuje přiměřenou konzumaci masa, poukazuje na nevhodné suroviny a potraviny a seznamuje s novými, které je vhodné do jídelníčku zařadit. Oddíl obsahuje také kapitolu o éterických olejích a jejich úloze při aromatizování potravin.
Druhý oddíl je zaměřen prakticky – na recepty. Každá kapitola představuje jednotlivé skupiny jídel – polévky, zeleninu, maso, přílohy, omáčky, pomazánky, sladkosti a pečivo, kváskový chléb, ovoce. V úvodu každé kapitoly jsou shrnuty principy přípravy daného typu pokrmu a pak následují autorčiny oblíbené a ověřené recepty, které zvládnou i začátečníci. Autorka nezapře svou náklonnost k sladkostem, neboť tato kapitola je jednou z nejobsáhlejších, a při pečení také nejvíce využívá éterické oleje.

252 stran, váz., 165 x 240 mm, ISBN 978–80–86356–52–5, rok vydání 2011

61. Vůně pro duši, Igor Vladimirovič Sakov

Úvod do aromapsychologie

Kniha se věnuje jedné z aktuálních oblastí regenerační medicíny, balneologie a fyzioterapie – aromaterapii a její součásti aromapsychologii. Autor vysvětluje zásady použití aromaterapie v psychologické a psychoterapeutické praxi. Zabývá se základními aspekty metody aromapsychologie – mechanismy působení, způsoby užití, psychologickým působením éterických olejů a aromadiagnostikou.

Kniha obsahuje seznam 55 nejčastěji používaných éterických olejů, které autor hodnotí z hlediska jejich působení na nervový a psychický stav klienta, tzn., jak působí na stimulaci, relaxaci a adaptaci. K jednotlivým éterickým olejům přiřadil konkrétní potíže, které lze těmito oleji korigovat. Na konci knihy je uveden seznam nejčastějších potíží, např. nespavost, úzkosti, strach, poruchy pozornosti, nervozita, stres, depresivní nálady, anorexie, hysterie, bolesti hlavy atp., s příklady receptur a okruhem dalších vhodných éterických olejů.

Igor V. Sakov (1972) se zabývá aplikací éterických olejů v psychoterapii a psychologii. Absolvoval medicínu na Krasnojarské lékařské akademii (1995), od roku 1997 se zaměřuje na terapeutické a preventivní uplatnění aromaterapie při léčbě psychických potíží a poruch. Na toto téma pořádá přednášky, semináře a kurzy pro mediky, lékaře, zdravotníky, psychology a psychoterapeuty, ale i pro aromaterapeuty a laické zájemce o éterické oleje. Vypracoval dálkové kurzy výuky aromaterapie, aromapsychologie a aromakosmetologie po internetu – AROMADISTANT. Od roku 2005 redakčně připravuje a vydává Věstník Ligy profesionálních aromaterapeutů, fytoterateutů a naturopatů, do nějž také přispívá odbornými texty.

Překlad Eva Klimentová, 178 stran, brož., 145 x 205 mm, ISBN 978–80–86356–51–8, rok vydání 2010, 2018

60. Zdravé těhotenství, přirozený porod, 3 vydání, Ingeborg Stadelmann

Kniha je určená těhotným ženám připravujícím se na porod,

ale také porodním asistentkám a dalšímu porodnickému personálu, který je nakloněn otevřenějšímu přístupu k těhotenství a porodu (zejména ti začínající, ať již porodní asistentky, dětské sestry nebo lékaři, nemající dostatek vlastních zkušeností, v knize naleznou a jistě ocení množství praktických informací). Autorka má odborné vzdělání i v aromaterapii a klasické homeopatii, a tak se její kniha může stát inspirací i pro profesionální aromaterapeuty a homeopatické lékaře / lékařky a terapeuty.

Německá samostatná porodní asistentka IS, matka tří dětí, využívá svých bohatých zkušeností, které nasbírala během své téměř třicetileté praxe, aby v knize Zdravé těhotenství, přirozený porod ženám poradila, jak se připravit na přirozený porod v domácím prostředí nebo v nemocnici. Přináší také tipy, jak podpořit zdravý průběh těhotenství a jak nenásilně řešit běžné zdravotní potíže, které se mohou během těhotenství, porodu a šestinedělí objevit, pomocí přírodních přípravků jako jsou bylinky, éterické oleje a homeopatické léky.

Kniha je odborně na vysoké úrovni a přitom je čtivá a lehce srozumitelná i pro laiky. Pro rychlejší vyhledávání konkrétních témat je doplněna rejstříkem.

Překlad Barbora Tomečková (2009), Barbora Sadílková (2000), 514 stran, váz., 174 x 246 mm, ISBN 978–80–86356–50–1, rok vydání

59. Aromaterapie do kapsy, Marie Noe

Malá encyklopedie éterických olejů

Praktický průvodce světem aromaterapie, který shrnuje všechny potřebné informace nutné k bezpečnému používání éterických olejů pro dobrou fyzickou a psychickou kondici. Kromě základních údajů o zdrojové rostlině jsou
u každého éterického oleje uvedeny účinky, tradiční použití, kontraindikace, biochemické složení, bezpečnostní upozornění a další užitečné informace. V encyklopedii najdete: 88 éterických olejů, 16 rostlinných olejů, 17 hydrolátů.

Dále se mimo jiné dočtete, na jakém principu aromaterapie funguje, co jsou to éterické oleje, jak se vyrábějí, jak účinkují a jak je bezpečně používat, o využití rostlinných olejů a hydrolátů (květových vod), o přírodní péči o pleť.

300 stran, váz., 160 x 160 mm, ISBN 978–80–86356–49-5, rok vydání

58. Zázrak porodu, Ina May Gaskin

Inspirující porodní příběhy, praktické rady pro rodiče, učebnice soucitného porodnictví

Zázrak porodu (původní název Spiritual Midwifery), dnes již klasický titul porodní literatury od americké porodní asistentky Iny May Gaskin, je určen ženám, porodním asistentkám, dulám i všem ostatním, kteří se zajímají o přirozeně vedený porod a chtějí zlepšit podmínky porodu v domácím i nemocničním prostředí.
Kniha vyšla poprvé v roce 1975 a popisuje zkušenosti s domácími porody na Farmě – v jednom z prvních porodních center v USA, které autorka spoluzakládala a které dodnes funguje. Publikace je rozdělena na tři části. První přináší téměř šedesát porodních příběhů z Farmy. Popisují zkušenost s porodem z pohledu rodičky, jejího partnera i porodní asistentky. Jsou neocenitelným zdrojem síly a inspirace pro ženy, neboť na různých situacích, přístupech a rozličných individualitách se ujistí, že porod je možné zvládnout přirozeně, pokud mají po ruce zkušenou porodní asistentku, která je celým procesem bezpečně provede, ve vhodný čas zasáhne a přirozenému procesu napomůže. Druhá část se soustředí na rady pro rodiče pro období těhotenství, porodu a k péči o novorozence. Třetí část je vlastně učebnice pro porodní asistentky, technický manuál s mnoha názornými vyobrazeními. Podrobně seznamuje s prenatální péčí, s vedením porodu a s poporodní péčí o rodičku a novorozence.
Autorka přináší pro mnohé unikátní a revoluční pohled na těhotenství a porod, neboť tyto procesy chápe jinak, než je běžné, tedy nikoli primárně z medicínského hlediska, ale jako silný duchovní zážitek pro rodící ženu i její rodinu, který vyžaduje individuální přístup a respekt k jedinečnosti tohoto okamžiku. Také klade důraz na navázání pevného vztahu mezi matkou a dítětem díky nepřerušovanému kontaktu a kojení. Odborné znalosti a dovednosti považuje za nezbytný základ, nenadřazuje je však přirozenému procesu porodu. Odborné vědomosti mají sloužit k tomu, aby zdravé těhotné ženě pomáhaly podpořit její vlastní způsob porodu, a jsou nezbytné k zajištění bezpečnosti a k rozpoznání vážného problému, který by mohl vyžadovat lékařský zásah. Nemají se ovšem stát diktátem určujícím, jak má žena porodit a kdy. Ina May Gaskin přistupuje k zázraku zrození s láskou, pokorou a úctou a svůj přístup shrnuje právě v této knize.

Překlad Lucie Šavlíková, Zuzana Štromerová, 476 stran, váz., 174 x 246 mm, ISBN 978–80–86356–48–8, rok vydání

57. Voňavá lékárna, Valerie Worwood

Rukověť aromaterapie

Voňavá lékárna je často nazývána „biblí aromaterapie“, neboť obsahuje všechny informace, které zájemce o éterické oleje a jejich využití v praxi může potřebovat. Je nepostradatelnou knihou pro všechny zájemce o aromaterapii, přírodní léčbu a kosmetiku a zdravý životní styl. Ve Velké Británii a v USA patří k nejoblíbenějším příručkám svého druhu a již osmnáct let se opakovaně vydává. Její autorka je nadšenou a zkušenou průvodkyní světem oživujících, uzdravujících a povznášejících esencí. Seznamuje čtenáře s nepřebernými možnostmi využití éterických olejů, např. při cestování, na pracovišti, v domácnosti při úklidu nebo vaření a pečení, při tanci a sportu, v péči o zdraví dětí i dospělých, v péči o pleť, při ošetřování domácích zvířat a při zahradničení. Tato praktická příručka je dobrým rádcem pro každou situaci: obsahuje přibližně 600 receptů na přípravu specifických aroma-směsí, které inspirují profesionály a poskytují jasný návod laikům.

Valerie Ann Worwood patří mezi přední světové odborníky na aromaterapii a éterické oleje. Kromě Voňavé lékárny napsala řadu dalších úspěšných knih, např. Aromantics (Romantická aromaterapie, 1987), The Fragrant Mind (Voňavá mysl, 1996), The Fragrant Heavens (Voňavá nebesa, 1999). Na své klinice v anglickém Romfordu se věnuje především léčbě endometriózy a neplodnosti, společně s Julií Stonehouse sestavila účinný program pro přírodní léčbu endometriózy – The Endometriosis Natural Treatment Program (2004). Věnuje se výzkumu, přednáší, vyučuje a poskytuje poradenství v oblasti aromaterapie a využití éterických olejů – mezi její klienty patří celebrity, členové královské rodiny, ale i kliniky, nemocnice, kosmetické salony a různé soukromé firmy.

Překlad Eva Klimentová, 584 stran, váz., 170 x 240 mm, ISBN 978-80-86356-47-1, rok vydání 2009, 2012

56. Vlny, Virginie Woolfová

55. Tento drahocenný život, Khandro Rinpočhe

Tibetská buddhistická učení jako cesta k osvícení

Ctihodná Džetsün Khandro Rinpočhe je dcerou Kjabže Mindrolling Tričhen Džurme Künzang Wangjala, významného představitele buddhistické linie Ňingma, a již v raném věku byla rozpoznána jako převtělení Velké Dákiní z Tsurpu, Khandro Urgyen Tsomo, která navazuje na tradici Kagjü. Přirozeně tedy v sobě spojuje obě tyto tibetské tradice buddhismu, v jejichž duchu byla vychována, a navíc získala i vzdělání západního typu. Od 90. let 20. století vyučuje a předává buddhistické nauky v Evropě i v USA a rychle se stala oblíbenou a vyhledávanou učitelkou, neboť je při svých výkladech učení přímá a srozumitelná i pro západního člověka. Díky ní vznikla v západních zemích i u nás retreatová centra Samten Tse, kde se scházejí její žáci i další zájemci o buddhistické nauky. Také české centrum Samten Tse organizuje retreaty s Khandro Rinpočhe a dalšími učiteli buddhistických nauk.
Čtyři připomenutí, která tvoří jádro této knihy, patří k základním buddhistickým textům.

Překlad Eva Madaraszová, 203 stran, váz., 144 x 205 mm, ISBN 978-80-86356-45-7, rok vydání 2012

54. Jeskyně ve sněhu, Vicki Mackenzie

Cesta ženy ze západu za osvícením, životní příběh ctihodné Tändzin Palmo

Jeskyně ve sněhu vypráví životní příběh Diane Perry z Londýna. V roce 1964 ve věku 21 let, tři měsíce poté, co přijela do Indie pomáhat tibetským uprchlíkům, přijala útočiště u Khamtul Rinpočheho a dostala jméno Tändzin Palmo. Stala se buddhistickou mniškou v rámci linie Kagjü. V té době byla teprve druhou ženou ze Západu, která se rozhodla následovat Buddhovo učení. A stala se asi tou nejslavnější – stala se legendou. Poté, co zjistila, jak těžké je pro ženu dostat se k pravému učení – nespokojila se s jednoduchými příběhy a rituály, které ji nabízeli, neboť toužila získat přístup k hlubokým, tajným naukám stejně jako ostatní mniši – muži –, rozhodla se, že dojde osvícení v ženské podobě. Což možná dnes nezní tak troufale jako tehdy, ale pro mnohé je stále nepředstavitelné, že by se žena mohla vážně a do hloubky věnovat duchovní praxi a dosáhnout osvícení.
Tändzin Palmo šla (a stále jde) houževnatě za svým cílem. Studovala staré tibetské texty, při pravidelných setkáních se svým guruem si vyjasňovala problémy, které se objevily při provádění praxe. A hledala ideální místo k meditaci, místo, kde by mohla nerušeně a intenzivně provádět duchovní cvičení. Nakonec se rozhodla pro tradiční jeskyni. Strávila v ní dvanáct let, z toho tři roky v úplném odloučení. Sama, ve výšce 4000 m, čelila sněhovým bouřím, divoké zvěři, hladu. Žila na ploše 2x2 metry, většinu času v meditačním boxu. Dokázala, že ženy mohou dosáhnout hluboké úrovně porozumění Buddhovu učení. Stala se vzorem a nadějí pro tisíce žen.
Po opuštění jeskyně byla zvána na přednášky po celém světě.Inspirovala mnoho žen, které hledají své místo v tradičních náboženstvích a duchovních hnutích, a dodala jim odvahu a sílu pokračovat v jejich úsilí. Před několika lety založila buddhistický klášter pro ženy, kterému se plně věnuje, ale na svůj slib nezapomíná.

Vicki Mackenzie - novinářka, která v roce 1976 zcela náhodou navštívila kurz meditace v Nepálu, což v ní vzbudilo celoživotní zájem o buddhismus. Žije střídavě v Austrálii a Anglii. Kromě Jeskyně ve sněhu vydala ještě Reincarnation: The Boy Lama a Reborn in the West: The Reincarnation Masters.

Překlad Markéta Černá, 253 stran, váz., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-44-2, rok vydání 2008, rok vydání

53. Krajinou samoty, povídky lotyšských spisovatelek

Další z úspěšné série povídkových antologií nakladatelství OWP seznamující s literaturou tzv. malých jazyků. Autorky patří v současnosti k nejoceňovanějším spisovatelkám Lotyšska a v antologii je každá zastoupena dvěma povídkami.

Inga Abele
Darujte mi housličky
Na dvoře, kde se vykládá chléb

Nora Ikstena
Amarylky
Naďa

Gundega Repše
Před nebeskou bránou
Stigma

Andra Neiburga
Tlač, jen tlač
Provinční Eurydika

Přeložili Míša Bečková, Lenka Matoušková, Denisa Šelelyová, Michal Škrabal, 211 stran, váz., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-43-4, rok vydání 2006

52. Bertha von Suttner, Brigitte Hamann

Život pro mír

Renomovaná autorka historických biografií Brigitte Hamann, se narodila roku 1940 v Essenu. Vystudovala historii a germanistiku v Münsteru a ve Vídni. Svou disertační práci o habsburském korunním princi Rudolfovi později přepracovala jako úspěšnou biografii Rudolf, korunní princ a rebel (1978, česky nakl. Odeon, Praha 1993). Žije ve Vídni jako historička a autorka mnoha dalších historických bestsellerů, z nichž mnohé byly přeloženy také do češtiny (Alžběta, nakl. Brána, Praha 2002, Habsburkové, lexikon panovnického rodu Habsburků, nakl. Brána, Praha 2001, Hitlerova Vídeň - diktátorova učednická léta, nakl. Prostor, Praha 1991). Díky svým publikacím je považována za jednu z nejlepších znalkyň Vídně a Rakouska přelomu 19. a 20. století.

Roku 1889 se rázem proslavila románem Odzbrojte!, který byl přeložen do celé řady jazyků. Roku 1905 obdržela jako první žena Nobelovu cenu míru, jejíž založení sama iniciovala. Bertha von Suttner (1843-1914), rozená hraběnka Kinská, byla jednou z nejvlivnějších politických žurnalistek své doby. Jako zakladatelka četných mírových společností se zasazovala nejen za mír, ale i za práva žen a angažovala se v boji proti antisemitismu. Brigitte Hamann líčí neobyčejný život této mimořádné ženy, jež v mnohém předstihla svou dobu, ženy, jež si ve strnulém rámci konvencí nejvyšší společnosti dokázala nejen uchovat svou osobitost, nýbrž i vehementním způsobem prosazovat své ideály. Na základě autentických pramenů črtá citlivý, nikoli však nekritický portrét Berty von Suttner, zahrnující dramatické momenty i významná stadia jejího života, pražské, brněnské a vídeňské mládí, práci guvernantky, seznámení s Alfredem Nobelem, který se do ní na první pohled zamiloval, romantickou lásku k pozdějšímu manželovi Arthurovi von Suttner, jejich společný útěk na Kavkaz i postupně rostoucí angažovanost ve prospěch mírové věci.

Překlad Alena Bláhová, 570 stran, váz., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-42-6, rok vydání 2006, Vydáno v koedici s obecně prospěšnou společností Gender Studies, ISBN 80-86520-10-2, rok vydání

51. Tekuté slunce, Jan Kusmirek

Rostlinné oleje pro masáže, aromaterapii, kosmetiku a výživu

Autor patří mezi přední průkopníky aromaterapie. Jeho aromaterapeutické směsi se používají v kosmetických, koupelových i aromaterapeutických přípravcích řady firem po celém světě. Svou soukromou praxi rozvinul v poradenskou činnost, která ukázala nové možnosti aromaterapie. Mezi kolegy je známý také díky aktivitám v legislativní oblasti; napomáhal etablování a vymezování aromaterapie jako profese. Je autorem mnoha textů o aromaterapii, jeho články, které vycházejí v četných odborných časopisech, seznamují čtenáře s nejnovějšími trendy a technickými vymoženostmi.
J. K. je nejen kvalifikovaným aromaterapeutem, ale i byliinářem a naturopatem, a předává dále nepřebernou škálu svých zkušeností z těchto oborů. V sedmdesátých letech se velmi zajímal o zahradnictví a zemědělství a vyzná se nejen v pěstování rostlin, ale má i praktické zkušenosti s technologiemi sušení, mletí a lisování. Jeho oddanost ekologickému zemědělství izkušenosti s ním mu umožnily bezprostřední spolupráci s britskou Soil Association (Společnost pro rozvoj ekologického zemědělství), kde v rozhodujícím období působil coby manažer marketingu.
Jedinečná kombinace zkušeností, od znalosti rostlin až po masáž, poskytla autorovi množství myšlenek a neopakovatelné chápání Přírody. Bravurně přednáší kosmetologům, lékařům, výrobcům parfémů i studentům aromaterapie. Miluje přírodu, zejména její vůně.

Jan Kusmirek ve své knize o rostlinných olejích píše: „Je důležité, abychom si uvědomili, že rostlina je utvořena ze světla. V podstatě se zhmotní ze sluneční záře, ze slunečního světla.“ Tento dar slunce a Přírody – rostlinu a její semena – můžeme využít k tomu, abychom zlepšili své zdraví a udrželi si zdravou a krásnou pleť.
Rostlinné oleje se v západních zemích používají ve velkém od 70. let 20. století. Dostaly se do módy s nástupem zájmu o zdravý životní styl a zdravou stravu. Studie a výzkumy totiž ukázaly, že v olejích z různých semen a ořechů se skrývá pravé bohatství, například nenasycené mastné kyseliny, vitamíny, lecitin a fytosteroly, které mají dobrý vliv na naše zdraví nejen jako prevence civilizačních chorob, ale i jako součást jejich léčby. Otázkou však je, zda levný stolní olej ze supermarketu skutečně má všechny výše zmiňované blahodárné účinky.
Autor hlásá heslo „co nejblíže Přírodě“, ale zároveň upozorňuje, že tato „touha musí být podložena fakty, realitou a vzděláním“. Tekuté slunce nám nabízí ověřená fakta, zkušenosti z praxe a vzdělání v oblasti aromaterapie, kosmetiky i výživy.
Autor představuje rostlinné oleje z pohledu chemie, vysvětluje, jak způsob pěstování a zpracování rostlin ovlivňuje kvalitu oleje, který se získává ze semen či ořechů, a nakonec objasní, jak prospívají naší pokožce a zdraví obecně ve srovnání s minerálními oleji. Druhá polovina knihy nabízí podrobný popis 50 rostlinných oleju, jejich využití, způsob aplikace a vzájemné srovnání. Najdeme zde informace k olejům, které běžně používáme, například při vaření (slunečnicový, olivový), v masážních směsích (mandlový, meruňkový) a jako potravinové doplňky (pupalkový, brutnákový), ale také oleje u nás neznámé a exotické (z malinových jader, monoi, kukui, ze semen kiwi).

Překlad Viola Lyčková, Oldřich Vyhnálek, 213 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-41-8, rok vydání 2005

50. Vůně života, Vivian Lunny

Aromaterapie pro těhotenství a zdravý životní styl

Aromaterapie je staré léčebné umění, jež má v současném světě své nezastupitelné místo mezi alternativními a doplňkovými terapiemi. Tato neinvazivní metoda může šetrně léčit mnoho běžných zdravotních potíží, případně jim předcházet. Aromaterapie pracuje s čistým, přírodním materiálem – éterickými oleji, které se získávají většinou parovodní destilací z různých částí rostlin. V těchto vzácných olejích je uložena koncentrovaná síla rostliny. Kanadská lékařka Vivian Lunny se věnuje aromaterapii více než dvacet let. V této knize nabízí odborníkům i laikům poznatky, jež během své praxe nashromáždila. Přestože se zde soustřeďuje zejména na potíže těhotných žen a rady pro terapeuty, jež s nimi pracují, mohou její zkušenosti být inspirací a přínosem pro každého, kdo se chce s aromaterapií blíže seznámit. V knize najdete: – základní informace o průběhu těhotenství a porodu – osvědčené aromaterapeutické směsi na potíže v těhotenství – osvědčené aromaterapeutické směsi pro hladký průběh porodu – podrobný popis těhotenské a dětské masáže, včetně masáže pro děti s kolikou – fotografickou přílohu k masážím – informace o aromaterapii a způsobech používání éterických olejů – podrobný popis 31 vybraných éterických olejů – základní informace o nosných, rostlinných olejích a popis 5 nejčastěji používaných – užitečné kontakty v zahraničí a v ČR – kontakt na autorku.

Vivian Nadya Lenart de Lunny, MD se narodila v Trnavě na Slovensku, ale vyrůstala v Bolívii. Po zakončení studia medicíny v oboru chirurge v roce 1973 získala stipendium na postgraduální studium v oboru patologe v Londýně. Později se specializovala na alternativní medicínu: vystudovala klinickou holistickou aromaterapii, terapii barev, reiki, crystal reiki a psychotronické léčení (na mistrovském stupni). Je regstrovanou aromaterapeutkou v kanadské Britské Kolumbii (RA), lékařkou alternativní medicíny (MDMA) a členkou mezinárodní federace aromaterapeutů (FIFA). Je autorkou knihy Alternative Medicine: Aromatherapy (1997; Alternativní medicína: Aromaterapie). Vyučuje odbornou aromaterapii v kurzech v mnoha zemích světa (např. ve Velké Británii, USA, Kanadě, Chile, Bolívii, Kolumbii, Německu, Rakousku, Španělsku a Austrálii). V letech 1987-2004 vedla semináře terapie barev ve Velké Británii, Kanadě a v Jižní Americe. Také vede kurzy aromaterapie pro odbornou lékařskou obec, zvláště pro praktické a ženské lékaře. V současné době žije v Kanadě. Další informace o její činnosti získáte na http://www.realessencesoflife.com

Překlad a úprava Marie Chřibková, 273 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-40-X, rok vydání 2005

49. Jmenuju se Damián, Suzana Tratnik

Román, nevážně vážný dokument života dospívajícího člověka, který se kvůli své sexuální orientaci ocitá v roli outsidera

V románu slovinské spisovatelky se čtenářům svébytným způsobem a jazykem představuje hlavní hrdina, devatenáctiletý Damián. Ve své zpovědi popisuje život plný bláznivých dobrodružství, komických příhod a nekonečné zábavy, které však nedokážou zakrýt, a přes všechnu Damiánovu snahu ani zlehčit, problémy ve vztahu k rodičům, sourozencům, přítelkyni Nele, škole a společnosti. Damián nás zavede na divoké večírky, které mohou končit i podřezáváním žil, prozradí nám některá svá životní kréda, například „Proč je loterie lepší než škola“, své romantické „já“ poodhalí během intimních chvilek s Nelou a společně s ním se zamyslíme i nad osudem, kterému se těžko utíká. Román je nevážně vážným dokumentem života dospívajícího člověka, který se kvůli své sexuální orientaci ocitá v roli outsidera.

Překlad ..... ISBN 80-86356-39-6, rok vydání

48. Jazyk lásky, Julia Kristeva

Eseje o sémiotice, psychoanalýze a mateřství

Náš výbor je sestaven ze dvou knih: La révolution du langage poétique, Seuil 1974, odkud je převzat úvod a první kapitola, zatímco zbývající eseje jsou vybrány z knihy Histoires d’amour, Denoël 1985. První kapitola knihy Revoluce v básnické řeči („Sémiotično a symbolično“) zřejmě nejreprezentativnějším způsobem shrnuje a vysvětluje pojmový aparát, který se v dalších textech Julie Kristevy nepřestane navracet. Tři eseje z knihy Příběhy lásky reflektují – každá svým způsobem – problematiku pohlavní diference: ve vztahu k primární identifikaci a k narcismu („Freud a láska“), k mužské sexualitě („Erós manický, Erós vznešený“) a k mateřství („Stabat mater“). Možná ani není třeba zdůrazňovat, že tento nevyhnutelně dílčí a omezený výbor má posloužit především jako první obšírnější seznámení s dílem autorky a případně jako podnět k další publikaci jejích textů v češtině.

Julia Kristeva se narodila v roce 1941 v Bulharsku. Studovala lingvistiku a roku 1966 v tomto oboru získala doktorát. Téhož roku emigrovala do Francie, kde se záhy připojila ke skupině teoretiků a spisovatelů shromážděných kolem časopisu Tel Quel. Její rané texty souhrnně vyšly v knize Sémeiotiké (1969), předkládající svébytný způsob interpretace literárních textů, který sama autorka označovala jako sémanalýzu. Tento směr myšlení završila v knize Revoluce v básnické řeči, vydané roku 1974. V sedmdesátých letech Kristeva absolvovala psychoanalytický výcvik a od té doby se stále více zaměřuje na psychoanalyticky orientovaný výklad literárních textů (Moc hrůzy. Esej o abjekci, 1980; Příběhy lásky, 1985; Černé slunce. Deprese a melancholie, 1987; Sami sobě cizinci, 1988). Kristeva napsala i několik románů (Samurajové, 1990; Stařec a vlci, 1991). K nejvýznamnějším textům z devadesátých let patří Smyslový čas. Proust a literární zkušenost (1994) a Smysl a ne-smysl revolty (první svazek 1996, druhý svazek 1997). V současné době učí lingvistiku na Université Paris VII a věnuje se psychoanalytické praxi.

Překlad Josef Fulka, 249 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-38-3, rok vydání 2004

47. Kočky na dražbě, povídky velšských spisovatelek vybrala Alexandra Büchler

Kate Roberts (1891-1985) byla význačnou postavou velšské literatury 20. století. Narodila se a vyrůstala v Rhosgadfanu poblíž Caernarfonu v severním Walesu v době, kdy zde započala intenzivní těžba břidlice. Její dílo se dělí na dvě zřetelná období. Práce prvního období se zabývají komunitou, kterou znávala jako dítě. Ve druhém období se autorka soustředila především na izolaci jedince v blahobytném světě. Psala také o dětech, ačkoli sama žádné neměla. Byla rovněž kritičkou a politickou aktivistkou. Povídka „Kočky na dražbě“ je ze sbírky Hyn o Fyd (1963, Svět jaký je).

Jane Edwards (1938) vyrostla na ostrově Ynys Mon (Anglesey) v severním Walesu. Její ranější milostné romány z 60. let byly díky užití soudobého jazyka oblíbené u mladších čtenářů a čtenářek. Tvorbu Jane Edwards lze charakterizovat jako psychologický realismus: zabývá se vztahy dospělých a dětstvím. Se svou současnicí Eigrou Lewis Roberts se řadí k nejvýznačnějším velšsky píšícím autorkám. „Schůzka naslepo“ je titulní povídkou stejnojmenné sbírky Blind Date (1989), která proniká do rozporuplných pocitů provázejících mládí a dospívání a výrazně se zapsala do dějin velšské literatury 20. století. V roce 1992 se kniha dočkala televizní adaptace.

Eigra Lewis Roberts (1939) se narodila v Blaenau Ffestiniog v severním Walesu. Než se stala spisovatelkou, nějakou dobu učila. Zaměřuje se na každodenní lidské problémy, zvláště z pohledu žen. V letech 1965 a 1968 získala medaili National Eisteddfod za prózu. Rozsáhlé dílo – romány, povídkové sbírky, hry a tvorba pro rozhlas, televizi a film – ji řadí mezi nejvýznačnější současné velšsky píšící autory. Povídka „Ztráta“ vyšla v antologii Storiau’r Dydd (1968, Příběhy dne).

Siân James (1932) vyrostla v západním Walesu. Po absolutoriu na University of Wales v Aberystwythu nějakou dobu učila, než se začala věnovat výhradně psaní. Je autorkou sedmi románů, za svou tvorbu získala četná ocenění. Často se soustředí na životy žen, jako například v povídkové sbírce Not Singing Exactly (1996, Ne zrovna zpěv), která získala od Velšské rady pro umění cenu za knihu roku 1997. Z této sbírky pochází povídka „Myřina matka má povyražení“. Jeden z jejích nejlepších románů A Small Country (1979, Malá země) se odehrává za první světové války ve farmářské komunitě v západním Walesu.

Leonora Brito žije celý život v Cardiffu, kde na místní univerzitě vystudovala práva a dějiny. Nejznámější je její sbírka povídek Dat’s Love (1995, To je láska), která získala řadu literárních cen a byla uvedena na Radio 4. Z této sbírky také pochází povídka „Kořeny“. Autorčiny příběhy, často s břitkými dialogy a citem pro detail, jsou námětově rozmanité a často oscilují mezi realitou a neskutečnem.

Prozaička a historička Stevie Davies se narodila ve Walesu. Působila jako výzkumná vědecká pracovnice na Roehampton Institute v Londýně a je členkou Královské literární společnosti. V současné době pracuje na University of Wales ve Swansea. Je autorkou devíti románů. Román Impassioned Clay (Prodchnutá hlína) se v roce 1999 dostal do užší nominace na cenu za knihu roku Velšské rady pro umění. The Element of Water (2001, Vodní živel) se odehrává u Plönského jezera na severu Německa ve dvou časových obdobích – kolem roku 1945 a 1958. Tento román získal v roce 2002 od Velšské rady pro umění cenu za knihu roku a zároveň se ocitl v širší nominaci na Booker Prize 2001 a Orange Prize 2002. Její poslední román Kith and Kin (2004, Přátelé a příbuzní) zkoumá meze a konflikty přátelství. Povídku „Prosím“ autorka napsala pro tuto antologii.

Nia Williams se narodila a vyrostla v Cardiffu a v současné době žije v Oxfordu, kde působí jako spisovatelka a redaktorka na volné noze. Publikovala řadu povídek, které byly uvedeny na Radio 4 a Radio Wales. V roce 2001 vydala svůj první román The Pier Glass (Pilastrové zrcadlo), který se odehrává v předměstských uličkách současného Cardiffu na přelomu 19. a 20. století a za bitvy u Bosworthu v 15. století. Román se zabývá potřebou vytvářet příběhy, které však neodpovídají realitě. Druhý román má vyjít v roce 2004 až 2005. Povídka „Slovo“ poprvé vyšla v antologii Power: An Anthology of Short Stories by Women from Wales (1998, Síla: Povídky velšských spisovatelek).

Francesca Rhydderch (1969) studovala moderní a středověké jazyky v Cambridgi. Nejprve pracovala v kulturním časopisu Planet: The Welsh Internationalist a později se stala šéfredaktorkou největšího nakladatelství ve Walesu – Gomer Press, kde má na starosti anglicky psanou literaturu pro dospělé. Redakčně připravuje literární čtvrtletník New Welsh Review a pracuje na svém prvním románu. Povídku „Paběrkářky“ autorka napsala pro tuto antologii.

Angharad Price (1972) vyrostla poblíž Caernarfonu v severním Walesu. Studovala moderní jazyky v Oxfordu. Je autorkou dvou románů. Nedávno vydaný O! Ty y Gorchudd (2002, Odhrňte závoj) se setkal s velmi pozitivním ohlasem kritiky a v roce 2002 získal od National Eisteddfod medaili za prózu. Angharad Price také působí jako kritička, publikovala několik prací o velšském románu 90. let. Přednáší ve velštině na univerzitě v Cardiffu. Povídka „Žena odvedle“ poprvé vyšla v časopise Tu Chwith (7/1997).

Překlad Alexandra Büchler, Eva Klimentová, Vladimíra Šatavová a Lucie Šavlíková, 91 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-37-X, rok vydání 2004

46. Ztráty a nálezy, povídky skotských spisovatelek vybraly a přeložily Alexandra Büchler a Eva Klimentová

Ali Smith se narodila v roce 1962 v Inverness. Píše povídky a romány. Její první sbírka povídek Free Love and Other Stories (1995, Volná láska a jiné povídky) obdržela cenu Saltire Society za skotský literární debut roku a cenu Skotské rady pro umění. Její první román Like (Jako) z roku 1997 se setkal s pozitivním ohlasem kritiky. Odehrává se ve Skotsku a v Cambridgi a vypráví o nerozlučném přátelství z dětství. Další sbírka povídek Other Stories and Other Stories (Další povídky a další povídky) vyšla v roce 1999. Autorčin druhý román Hotel World (2001, Hotel Svět) získal cenu Encore a dvě knižní ceny Skotské rady pro umění a také se dostal do užší nominace na Orange Prize a Booker Prize. Odehrává se v průběhu jediné noci a vypráví příběhy pěti různých postav, z nichž jedna je duchem pokojské, která zemřela při záhadné nehodě. Povídka „Knižní klub“ pochází z nové sbírky povídek The Whole Story and Other Stories (2003, Celý příběh a další povídky); v roce 2004 má vyjít nový román The Accidental. Ali Smith pravidelně publikuje recenze a články v novinách a časopisech, včetně The Scotsman a Times Literary Supplement. Žije v Cambridgi.

Zoë Wicomb se narodila v jihoafrickém Namaqualandu a vystudovala na University of Western Cape, kde po zrušení apartheidu několik let přednášela. Od sedmdesátých let žije v Británii a je profesorkou na katedře angličtiny glasgowské Strathclyde University. Její prvotina, sbírka volně navazujících povídek You Can’t Get Lost in Cape Town (1987, V Kapském městě se neztratíte), zajistila autorce mimořádný věhlas a reedice vyšla v rámci knižnice Virago Modern Classics. Román David’s Story (2001, Davidův příběh), odměněný prestižní cenou South African Sunday Times za beletrii, „oživuje historii domorodého národa Griqua v podobě mnohovrstevnaté reflexe významu pojmů svoboda a otroctví v Jižní Africe“. Knihy Zoë Wicomb byly přeloženy do holandštiny, němčiny, francouzštiny, italštiny a švédštiny a její povídky vyšly v mnoha časopisech a antologiích, mezi jinými The Penguin Book of Contemporary African Short Stories a The Heinemann Book of South African Short Stories. Povídka „V botanické zahradě“ pochází z antologe Apartheid, Calibrations of Colour (1991, Apartheid: Odstíny barvy).

A(lison) L(ouise) Kennedy se narodila ve skotském Dundee v roce 1965. Vystudovala angličtinu a drama na univerzitě ve Warwicku, kde začala psát dramatické monology a povídky. Uspořádala výbor z díla mladých skotských autorů New Writing Scotland (1993-5) a publikuje recenze a články v periodikách The Scotsman, Glasgow Herald, Daily Telegraph a Guardian. Její první kniha Night Geometry and the Garscadden Trains (1990, Noční geometrie a vlaky do stanice Garscadden), sbírka povídek, které se odehrávají ve Skotsku, získala několik literárních poct, včetně ceny Saltire Society za skotský literární debut roku. Je autorkou dalších tří povídkových sbírek Now That You’re Back (1994, Teď, když jsi zpět), Original Bliss (1997, Původní blaho) a nejnovější Indelible Acts (2002, Nesmazatelné činy), a tří románů: Looking for the Possible Dance (1993, Hledání možného tance), který se soustředí na vztah mladé skotské ženy k otci, milenci a zaměstnavateli; So I Am Glad (1995, A tak jsem šťastná) získal cenu Encore Award a soustředí se na trauma pohlavně zneužívaného dítěte a jeho důsledky v dospělosti; a Everything You Need (1999, Vše, co potřebuješ), příběh spisovatele ve středním věku, který žije na odlehlém ostrově a snaží se navázat vztah se svou odcizenou dcerou. Kennedy je autorkou scénáře k filmu produkce BFI/Channel 4 "Stella Does Tricks" (Stella šlape), který byl uveden v roce 1998, a společně s Johnem Fowlesem sestavila výbor New Writing 9 (2000). V roce 2003 ji časopis Granta podruhé nominoval mezi 20 nejlepších mladých britských prozaiků desetiletí. V roce 2004 má vyjít román Paradise (Ráj). Autorka žije a pracuje v Glasgow. Povídka „Výplatní den“ pochází ze sbírky Now That You’re Back.

Janice Galloway se narodila v roce 1956 ve skotském Saltcoats a vystudovala angličtinu a hudební vědu na univerzitě v Glasgow. Píše romány, povídky a libreta. Její první román The Trick Is to Keep Breathing (1989, Hlavně nepřestat dýchat), bezútěšný příběh odcizení z prostředí glasgowského sídliště, je nyní považován za jeden z mezníků skotské prózy 80. let. Získal několik literárních poct, včetně Ceny E. M. Forstera. V dramatizaci Michaela Boyda se dílo hrálo na divadelních scénách v Glasgow, Londýně a Torontu. Druhý román Foreign Parts (1994, Cizí kraje) vypráví o dobrodružstvích dvou žen, které se vydaly na cestu po severní Francii, a získal prestižní cenu McVitie’s, každoročně udělovanou skotským autorům. Janice Galloway je autorkou dvou povídkových sbírek: Blood (1991, Krev) a Where You Find It (1996, Kde ji najdeš). Ve svých povídkách se zabývá především vztahy mezi muži a ženami. Česky vyšel v nakladatelství OWP v roce 1998 výbor pod názvem Kde ji najdeš. "Monster" (Netvor), opera o životě Mary Shelley, k níž Galloway napsala libreto na hudbu Sally Beamish, se hrála v létě 2002 v Glasgow. Její poslední román Clara (2002), o Claře Schumann – hudebnici a manželce Roberta Schumanna, získal cenu za skotskou knihu roku, kterou uděluje Saltire Society. Janice Galloway má syna a žije v Glasgow. Povídka „Sádrování prasklin“ pochází ze sbírky Blood.

Shena Mackay se narodila v roce 1944 v Edinburghu. Je autorkou mnoha povídkových sbírek a románů. První kniha, kterou napsala ještě jako teenager, jí vyšla v roce 1964. Tvoří ji dvě novely: Dust Falls on Eugene Schlumburger (Na Eugena Schlumburgera sedá prach) a Toddler on the Run (Batole na útěku). Její první román Music Upstairs (1965, Hudba nahoře) se odehrává počátkem 60. let v Londýně, k dalším románům patří například A Bowl of Cherries (1984, Mísa třešní), Dunedin (1992), který získal knižní cenu Scoxish Arts Council, a nadšeně přijatý The Orchard on Fire (1995, Sad v plamenech), jenž se odehrává na vesnici v Kentu a dostal se do užší nominace na prestižní Bookerovu cenu. The Artist’s Widow (1998, Vdova po umělci) je satirickým portrétem současného londýnského uměleckého prostředí a zatím poslední román Heligoland (2003) vypráví o ženě, která hledá Utopii. Povídky ze tří sbírek Babies in Rhinestones and Other Stories (1983, Nemluvňata ve štrasu a jiné povídky), Dreams of Dead Women’s Handbags (1987, Sny o kabelkách zesnulých žen) a The Laughing Academy (1993, Akademie smíchu) vyšly v souboru Collected Short Stories (1994, Sebrané povídky). V roce 1999 vyšla povídková sbírka The World’s Smallest Unicorn and Other Stories (Nejmenší jednorožec na světě a jiné povídky). Shena Mackay žije v Londýně. Povídka „Přes pomezí“ je z antologie New Scoxisch Writing (1996, Nová skotská próza).

Básnířka, prozaička a scenáristka Jackie Kay se narodila v roce 1961 v Edinburghu skotské matce a nigerijskému otci. Po narození ji adoptovali bílí rodiče a dětství prožila v Glasgow. Vystudovala Královskou skotskou akademii múzických umění a univerzitu ve Stirlingu, obor angličtina. Zkušenost z adopce a vyrůstání v bělošské rodině inspirovala její první sbírku poezie The Adoption Papers (1991, Doklady o adopci), za niž získala několik ocenění. Básně ze sbírky Other Lovers (1993, Jiné lásky) se zabývají rolí a působením jazyka a jsou inspirovány a ovlivněny dějinami obyvatel africko-karibské oblasti, kdežto Off Colour (1998, Nebýt ve své kůži) se věnuje tématům, jako je nemoc a zdraví. V roce 2004 má vyjít nová básnická sbírka New and Selected Poems (Nové a vybrané básně). Její první román Trumpet (1998, Trumpeta) získal cenu za beletrii udělovanou deníkem Guardian a dostal se do užší nominace na mezinárodní literární cenu IMPAC. Román inspirovaný životem hudebníka Billyho Tiptona vypráví příběh jazzového trumpetisty Josse Woodyho, po jehož úmrtí se zjistilo, že byl žena. Nedávno jí vyšla sbírka povídek Why Don’t You Stop Talking (2002, Proč nezmlknete), ze které pochází i povídka „Natáčení“, a kniha pro děti Strawgirl (2002). Jackie Kay žije v Manchesteru.

Leila Aboulela se narodila v roce 1964. Vyrůstala v Chartúmu, učila se anglicky v americké základní škole a později v soukromé katolické škole The Sisters’ School. Na univerzitě v Chartúmu vystudovala ekonomii a potom odjela do Velké Británie, kde získala magsterský titul ze statistiky na London School of Economics. V roce 1990 se s manželem a třemi dětmi přestěhovala do Skotska. Začala psát v roce 1992, když přednášela statistiku a pracovala jako vědecká asistentka. Její první román The Translator (Překladatelka) vyšel v roce 1999, získal příznivý ohlas u kritiky a byl přeložen do několika jazyků. Byl nominován na prestižní literární ceny Orange Prize (2000) a IMPAC Dublin Literary Award (2001). Autorčiny první povídky se vysílaly na BBC, v roce 2001 jí vyšla povídková sbírka Coloured Lights (Barevná světla). Za povídku z této sbírky „Muzeum“, publikovanou také v povídkovém souboru Opening Spaces (Nové obzory) nakladatelství Heinemann, získala Leila Aboulela v roce 2000 literární cenu pro africké autory (Caine Prize for African Writing).

Louise Welsh dlouhá léta pracovala jako antikvářka a její první román, thriller, čerpá ze znalostí tohoto prostředí. The Cutting Room (2002, Řezárna) je strhující „příběh o pornografii, přátelství, zradě, chamtivosti a lidstvu, jemuž se daří přežít i ty nejhrůzostrašnější lidské činy“. Z glasgowského starožitníka Rilka se stane amatérský detektiv, když objeví staré fotografie zachycující sexuálně motivovanou sadistickou vraždu ženy. Román získal Cenu asociace autorů detektivek za literární debut, Cenu Johna Creaseyho a mezinárodní uznání. Autorka časopisecky publikuje povídky a články. Žije v Glasgow. Povídka „Jinoch Lochinvar“ poprvé vyšla v časopise V & A.

Candia McWilliam se narodila v roce 1955 v Edinburghu a studovala na Girton College v Cambridgi. V roce 1971 vyhrála literární soutěž časopisu Vogue, pro nějž v letech 1976 až 1979 pracovala. Její první román, hororově laděný A Case of Knives (1988, Skříňka s noži), se stal spoluvítězem ceny Bexy Trask Award. V roce 1989 vyšel druhý román A Little Stranger (Malý cizinec), znepokojivý příběh z rodinného života. Obě knihy získaly literární cenu Skotské rady pro umění. Debatable Land (1994, Sporná země) obdržela cenu za beletrii od deníku Guardian a italskou cenu za nejlepší zahraniční román roku Premio Grinzane Cavour. Kniha vypráví dobrodružství posádky na jachtě, která se plaví z Tahiti na Nový Zéland, a popisuje odlišné prožitky osamění a vykořenění. Její nejnovější kniha Wait Till I Tell You (1997, Počkej, až ti povím) je sbírka povídek. McWilliam je také autorkou předmluv k novým vydáním děl Elizabeth Bowen a dalších předních anglicky píšících autorů: A Wreath of Roses (1994, Růžový věnec) od Elizabeth Taylor, The Black Prince (1999, Černý princ) od Iris Murdoch, The Prime of Miss Jean Brodie (2000, Nejlepší léta slečny Brodieové) od Muriel Spark a The Golden Bowl (Zlatá mísa) od Henryho Jamese. Pravidelně publikuje recenze v různých periodikách. Candia McWilliam žije v Oxfordu. Povídka „Proužky lehkosti“ pochází z antologie New Scottish Writing (1996, Nová skotská próza).

133 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-36-1, rok vydání 2004

45. Cestou do nebe, povídky irských spisovatelek vybrala Viola Lyčková

Éilís Ní Dhuibhne (1954) studovala v Irsku a v Dánsku folkloristiku. Pracuje jako správkyně Národní knihovny Irska. Po sbírce povídek Blood and Water (1988, Krev a voda) napsala román The Bray House (1990, Dům v Bray), a další sbírky povídek – Eating Women Is Not Recommended (1991, Jíst ženy se nedoporučuje), The Inland Ice (1997, Pevninský ledovec) a The Pale Gold of Alaska (2000, Bledé zlato Aljašky). Dále je autorkou románu The Dancers Dancing (1999, Tanečníci), historických románů pro děti a divadelní hry v irštině. Povídka „Porodní bába a lidé z hory“ je ze sbírky Blood and Water.

Nora Hoult (1898-1984) prožila život v Irsku, Velké Británii a USA, je autorkou dvou povídkových sbírek, Poor Women (1928, Chudé ženy) a Cocktail Bar (1950, Bar), podrobných psychologických a sociologických studií žen z různých společenských vrstev. Mezi její romány z Irska patří mj. Holy Ireland (1935, Svaté Irsko), Coming from the Fair (1937, Návrat z trhu), Father and Daughter (1957, Otec a dcera) a Husband and Wife (1959, Muž a žena). Dále je autorkou románu Not for Our Sins Alone (1972, Nejen za naše hříchy). Povídka „Devět let je dlouhá doba“ vyšla ve sbírce Selected Stories (1946, Vybrané povídky).

Edna O’Brien (1930) je autorkou románů, povídek, divadelních her, televizních a filmových scénářů, cestopisů a knížek pro děti. Vyrostla v západním Irsku, později se po rozchodu s manželem přestěhovala do Londýna. Přednášela anglickou literaturu na několika amerických univerzitách a je nositelkou mnoha literárních ocenění, například Aristeion European Literature Prize (1995) nebo Irish PEN/A. T. Cross Literary Award (2001). Z jejího románového díla je známá zejména ve své době skandální trilogie The Country Girls (1960, Venkovská děvčata), a dále romány A Pagan Place (1971, Obydlí pohanů) a Down by the River (1996, U řeky). Za zobrazování sexuality ženy bylo pět jejích románů v Irsku zakázáno. Posledním jejím románem je Wild Decembers (1999, Divoké prosince). Napsala divadelní hru „Virgnia“, portrét Virgnie Woolf (1981). Česky vyšel její román Děvče se zelenýma očima (The Girl with Green Eyes, 1964; čes. Mladá Fronta, 1968). Povídka „Sestra Imelda“ je ze sbírky A Fanatic Heart (1984, Fanatické srdce).

Mary Morrisy (1957) je novinářkou v Irish Times. Vydala sbírku povídek A Lazy Eye (1993, Lenivé oko) a romány Mother of Pearl (1996, Perleť) a The Pretender (2000, Podvodník). Je nositelkou ocenění Hennessy Award (1984) a Lannan Literary Prize (1996). Povídka „Lenivé oko“ pochází ze sbírky A Lazy Eye.

Maeve Binchy (1940), spisovatelka a novinářka. Vystudovala historii v Dublinu, zpočátku vynikla jako autorka populárních fejetonů, angažovala se i v ženském hnutí. Nyní žije v Londýně. Sbírky povídek Central Line (1977) a Victoria Line (1980) zachycují zkušenosti ze života v Londýně. V románech řeší vztahy rodičů a dětí, líčí nadané hrdiny, kteří nacházejí smysl života, ač žijí v ústraní. Nejznámějšími jsou Light a Penny Candle (1982, Zapal svíčičku), Ozvěny (Echoes, 1985; čes. Ikar, 1997), Silver Wedding (1988, Stříbrná svatba), Šance pro lásku (Circle of Friends, 1990; čes. Eroika, Knižní Klub, 2001), Evening Class (1997, Večerní škola) a Tara Road (1998). Povídka „Shepherd’s Bush“ pochází ze sbírky The London Transports (1983).

Ita Daly (1945), původním povoláním učitelka, je autorkou povídek a románů, např. Ellen (1986), A Singular Attraction (1987, Podivný půvab), Dangerous Fictions (1991, Nebezpečné příběhy), All Fall Down (1992, A teď všichni bác!) a Unholy Ghosts (1997, Nesvaté přízraky). Napsala i několik knížek pro děti a sestavila sbírku irských mýtů a legend (Irish Myths and Legends, 2000). Povídka „Takové dobré kamarádky“ je ze sbírky The Lady with the Red Shoes (1980, Dáma v červených střevících), jež získala dvakrát ocenění Hennessy Award.

Angela Bourke (1952) přednáší na University College v Dublinu, specializuje se na irskou ústně tradovanou literaturu. V rámci výměnných pobytů přednášela na Harvardově a Minnesottské univerzitě. Její povídky vycházejí v Irsku i v USA. Debutovala sbírkou povídek By Salt Water (1996, U slané vody), z níž pochází povídka „Šunka“. V roce 1999 vydala The Burning of Bridget Cleary; A True Story (Upálení Bridget Clearyové: Pravdivý příběh).

Maeve Kelly (1930), původním povoláním ošetřovatelka, je zakládající členkou Federace ženských spolků v hrabství Limerick a sdružení Adapt. Napsala dva romány, Necessary Treasons (1985, Nezbytné zrady) a Florrie’s Girls (1991, Florrie a její dcery) a dvě sbírky povídek, A Life of Her Own (1976, Její vlastní život) a Orange Horses (1990, Oranžoví koně). Za povídku „Její vlastní život“ získala v roce 1982 ocenění Hennessy Award. Je také autorkou básnické sbírky Resolution (1986, Odhodlání) a pohádkové knížky Alice in Thunderland (1993, Alenka v kraji hromů). Povídka „Cesta domů“ je ze sbírky A Life of Her Own.

Mary Beckett (1926) je původním povoláním učitelka. Povídky publikovala od 50. let, nejprve časopisecky, později knižně ve sbírkách A Belfast Woman (1980, Žena z Belfastu) a A Literary Woman, (1990, Literátka). Dále napsala román Give Them Stones (1987, Ukamenujte je) a několik knížek pro děti. Je nositelkou ocenění Bisto Merit Award (1995). Povídka „Nebe“ je ze sbírky A Literary Woman.

Mary Dorcey (1950) vystudovala angličtinu a nyní přednáší na birminghamské univerzitě o dramatu. Její povídky vyšly ve sbírce The Way-Paver (1986, Cestář). Píše divadelní, televizní a rozhlasové hry, například A Woman Calling (1984, Návštěvnice), The Venus De Milo Instead (1987, Místo toho Venuše Mélská) nebo After Easter (1994, Po Velikonocích). Je nositelkou mnoha literárních ocenění, mj. Samuel Beckett Award (1984) a Susan Smith Blackburn Prize (1986). Povídka „Manžel“ je ze sbírky A Noise from the Woodshed (1989, Hluk z kůlny).

Přeložila Viola Lyčková, 159 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-35-3, rok vydání 2004

44. Porod s dulou, Marshall H. Klaus, John H. Kennell, Phyllis H. Klaus

Rádce pro rodiče a doprovázející osoby při porodu

Kniha Porod s dulou přináší mnoho užitečných informací a praktických rad pro těhotnou ženu, jejího partnera, duly a další doprovázející osoby, může se však stát zdrojem inspirace i pro odborníky: porodní asistentky, zdravotní sestry, porodníky, pediatry a psychology.
Renomovaní odborníci – pediatři Marshall Klaus a John Kennell a psychoterapeutka Phyllis Klaus – čtenářům předkládají cenné zkušenosti z vlastní praxe i výsledky lékařských studií.
Kniha se dotýká těchto témat: význam fyzické a psychické podpory rodičky během porodu, role duly při porodu a v šestinedělí, podpora rodičky, jež byla v minulosti zneužita nebo proži- la jiné trauma, role otce u porodu, snížení nepohodlí, bolesti a úzkosti při porodu, procvičování relaxace, vizualizace a autohypnózy, počátky kojení a pomoc duly při péči o novorozence, mateřská péče o maminky, informace o výcviku dul.

Slovo dula pochází z řečtiny a vyvinulo se v označení pro pomocnici ženy. V současné době se používá pro ženy se zkušenostmi s porodem, které matkám poskytují nejen nepřetržitou fyzickou a citovou podporu během porodu, ale podporují je a podávají jim informace i během těhotenství a šestinedělí.

Kniha obsahuje také seznam užitečných kontaktů v ČR.

Překlad Vlasta Jirásková, 277 stran, brož., 144,5 x 205 mm, ISBN 80-86356-34-5, rok vydání 2004

43. Ztřeštěná sedma, Elena Poniatowska

Sedm portrétů významných a pro mexickou kulturu nenahraditelných žen

V Ztřeštěné sedmě přibližuje Elena Poniatowska čtenářům formou portrétů sedm významných a pro mexickou kulturu nenahraditelných žen. Jsou jimi známá malířka Frida Kahlo, symbol ženské sexuální emancipace Nahui Olin, básnířka a výrazná osobnost Pita Amor, významná prozaička a básnířka Rosario Castellanos, malířka María Izquierdo, kterou Antonin Artaud obdivoval více než všechny ostatní mexické výtvarné umělce, legendární prozaička Elena Garro a autorka jednoho z nejvýznamnějších textů o Mexické revoluci Nellie Campobello. Na základě memoárů, rozhovorů, dopisů, díla, kritik, anekdot i osobních vzpomínek črtá autorka jednotlivé portréty a životopisy svižnými a jímavými tahy, sama pohnuta „ztřeštěnými postavami“ těchto „symbolických“ žen, avantgardních, statečných a neustále zraňovaných. Jejich prostřednictvím nás zároveň zve do galerie plodných žen minulosti, plné zářivých barev a chvílemi zábavné, neboť dobrodružství portrétovaných osobností jsou rozmanitá a výjimečná, a chvílemi zneklidňující, protože ani jedna z protagonistek neměla šťastný a klidný život. V této působivé a významné knize se Elena Poniatowska představuje ve své nejlepší formě.

Elena Poniatowska, celým jménem Helene Elizabeth Louise Amelie Paula Dolores Poniatowska Amor, se narodila v Paříži 19. 5. 1932, přestože v mnoha encyklopediích a pramenech se omylem traduje rok narození 1933. Jejím otcem byl polský šlechtic, dědic polské koruny, po němž získala titul polské princezny. Od roku 1941 žije v Mexiku, kam se rodina uchýlila v době druhé světové války. Ačkoli ji aristokratický původ předurčoval k sňatku s některým z evropských princů, dala přednost žurnalistice a pracovala nejprve v mexických novinách Excélsior, později v Novedades a prestižním mexickém deníku La Jornada. Od žurnalistiky pak byl už jen krůček k literatuře. Leitmotivem novinářského i literárního díla E. Poniatowske se stalo Mexiko, její nová vlast. Citlivě vnímá její problémy, k nimž se vyjadřuje novinovými reportážemi i literárním dílem, jež má samo o sobě reportážní charakter. Respekt si získala zejména v roce 1968, kdy formou kritických reportáží v knize La noche de Tlatelolco (Noc na Tlatelolcu) zpracovala tragcké události, které traumatizovaly celou mexickou společnost: neúspěšné demokratizační snahy iniciované studentským hnutím tehdy vyústily v násilnosti, v jejichž závěru vládní vojsko povraždilo na náměstí Tlatelolco v hlavním městě Mexika stovky protestujících. Z neschopnosti obviňuje Poniatowska vládu také v reportážích zachycujících situaci v Mexiku po zemětřesení v roce 1985, které shrnula v knize Nada, nadie: las voces del temblor (Nic, nikdo, hlasy zemětřesení). Stejně jako se vyjádřila k rozporuplnosti Mexické revoluce v knize Hasta no verte Jesús mío (1969, Na neshledanou, můj Ježíši), stala se i kronikářkou zapatistického povstání v Chiapasu v roce 1994, které bylo svým způsobem snahou o dovršení této revoluce. Významný je její román Tinísima (1992), biografie fotografky Tiny Modotti. Životopisné črty dalších sedmi vynikajících, ale opomíjených mexických umělkyň ztvárnila v knize Las siete cabritas (2000, čes. vychází pod názvem Ztřeštěná sedma). Je to první kniha E. Poniatowske, nositelky četných literárních a novinářských cen, která se dostává do rukou českých čtenářů.

Překlad Anna Tkáčová, 229 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-33-7, rok vydání 2004

42. Slzy po porodu, Elisabeth Geisel

Jak překonat depresivní nálady

Začít po porodu nový život s pocitem štěstí a hrdosti je snem každé matky. Co však dělat, když mateřské štěstí ženám znepříjemňují změny nálad a je jim spíš do pláče? Autorka, zkušená německá porodní instruktorka a dula Elisabeth Geisel, matky povzbuzuje, aby využívaly svých jedinečných schopností, a ukazuje, jak se vyrovnat s přehnanými nároky na sebe sama i s nejrůznějšími očekáváními ze strany okolí; díky tomu ženy mohou depresím předcházet, nebo se je naučí zvládat. Nepostradatelná kniha pro maminky (i ty budoucí) a všechny, kdo je chtějí podpořit. Kniha obsahuje také seznam užitečných kontaktů v ČR.

Elisabeth Geisel se narodila v Paříži roku 1949. Je porodní instruktorkou a v průběhu posledních třiadvaceti let pracovala v několika nezávislých ženských zdravotnických centrech v Německu. Spoluzakládala první porodní dům ve Frankfurtu (1993). V roce 1991 byla zvolena do výkonné rady GfG (Gesellschaft für Geburtsvorbereitung), kde má na starosti mezinárodní kontakty. Jako zakládající členka organizace ENCA (European Network of Childbirth Associations) rozvíjí spolupráci zvláště s východoevropskými zeměmi. Vedla například program EU v ruském Petrohradě a školení pro porodní instruktorky v ČR. Její kniha o poporodních depresích Slzy po porodu je v Německu velmi ceněna. Elisabeth Geisel je matkou a babičkou.

Překlad Veronika Hilská, 253 stran, brož., 144,5 x 205 mm, ISBN 80-86356-32-9, rok vydání 2004

41. Zdravé těhotenství, přirozený porod, 2. vydání, Ingeborg Stadelmann

Kniha je určená těhotným ženám připravujícím se na porod,

ale také porodním asistentkám a dalšímu porodnickému personálu, který je nakloněn otevřenějšímu přístupu k těhotenství a porodu (zejména ti začínající, ať již porodní asistentky, dětské sestry nebo lékaři, nemající dostatek vlastních zkušeností, v knize naleznou a jistě ocení množství praktických informací). Autorka má odborné vzdělání i v aromaterapii a klasické homeopatii, a tak se její kniha může stát inspirací i pro profesionální aromaterapeuty a homeopatické lékaře / lékařky a terapeuty.

Německá samostatná porodní asistentka IS, matka tří dětí, využívá svých bohatých zkušeností, které nasbírala během své téměř třicetileté praxe, aby v knize Zdravé těhotenství, přirozený porod ženám poradila, jak se připravit na přirozený porod v domácím prostředí nebo v nemocnici. Přináší také tipy, jak podpořit zdravý průběh těhotenství a jak nenásilně řešit běžné zdravotní potíže, které se mohou během těhotenství, porodu a šestinedělí objevit, pomocí přírodních přípravků jako jsou bylinky, éterické oleje a homeopatické léky.

Kniha je odborně na vysoké úrovni a přitom je čtivá a lehce srozumitelná i pro laiky. Pro rychlejší vyhledávání konkrétních témat je doplněna rejstříkem.

Překlad Barbora Tomečková (2009), Barbora Sadílková (2000), 514 stran, váz., 174 x 246 mm, ISBN 978–80–86356–50–1, rok vydání

40. Návrat přítelkyně, Magdaléna Platzová

Píše se rok 1991

Devatenáctiletá dívka z Prahy, která má za sebou „maturitu, půlroční studium v Americe, neúspěšné přijímací zkoušky na vysokou školu a první lásku“, získává stipendium na anglickou internátní školu, založenou známým indickým 0losofem. Rozhodující rok svého života stráví v komunitě, kde se mají studenti a učitelé navzájem osvobozovat, zbavovat strachu a společně „rozkvétat v dobru“. Každodenní zkušenost je však pro mnohé z nich jiná. Přátelství, různé podoby lásky (i její nedostatek), společný život s lidmi z různých koutů světa, cesta do Indie a také „učení“ zakladatele školy – to vše hrdinku zasáhne v nejcitlivějším okamžiku, na prahu dospělosti. Poprvé čelí osamělosti, strachu ze smrti – a ze života. Poprvé si klade otázku, na niž nezná odpověď a která se po návratu do Prahy promění v dlouhé a bolestivé tápání: jak má žít? Návrat přítelkyně není příběh, ale cesta. Trvá tři roky, vede přes hodně zemí, lidí a také knih. Na jejím konci nečeká odpověď – jen její náznak. A nebo snad nová otázka?

Magdaléna Platzová se narodila roku 1972 v Praze. Poté, co vystudovala jednooborovou filosofii na FF UK, působila jako herečka, novinářka a překladatelka na volné noze. Od roku 2001 je literární redaktorkou týdeníku Literární noviny. Časopisecky publikovala poezii a prózu v revue Souvislosti, v Salonu Práva, ve slovinské revue Apokalipsa a chorvatském časopise Tema. Je autorkou tří divadelních her, dvě z nich „Na útěku“ a „Sayang“, postoupily v letech 1999 a 2000 do finále soutěže Alfreda Radoka o nejlepší původní českou a slovenskou divadelní hru. V roce 2003 vydalo nakladatelství OWP v Praze její prvotinu, soubor povídek tematicky vázaných k chorvatské Dalmácii – Sůl, ovce a kamení. Novela Návrat přítelkyně je autorčinou druhou knihou.

140 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-30-2, rok vydání 2004

39. Masky osudu, Florbela Espanca

Povídky a poetizované prózy Florbely Espancy, zařazené do výboru Masky osudu,

vynikají stejnou senzibilitou, s jakou jsou sdělovány prožitky a pocity v autorčiných sonetech, jejichž zlomek vyšel v českém překladu v r. 1997. Prostupují je stejně sugestivní obrazy krajin rodného Alenteja, jež evokují neplodnou vyprahlost a melancholii vřesovišť či těží z intenzivních barevných tónů slunečného kraje, z nichž zejména odstíny žhavosti vyhovují vypjaté představivosti autorky přelomu 19. a 20. století. Zaznívají v nich pocity stesku, marnosti žití, výkřiky úzkosti a existenciální bolesti. Povídky zasazené do prostředí autorce důvěrně známého zaujmou postřehy ze života městské společenské smetánky i z portugalského venkova, v popředí autorčina zájmu však stojí problémy citové a psychologické (zejména, avšak nejen, z oblasti milostných vztahů), často inspirované vlastní životní zkušeností. Otřesená smrtí svého bratra přestala Espanca po několik let psát poezii, avšak celou jednu knihu povídek, přímo či nepřímo touto tragickou událostí inspirovaných, věnovala tématu smrti ve spojitostech mnohdy šokujících, od otázek dotýkajících se posmrtného života a nadpřirozených jevů přes doteky smrti a krásy, smrti a lásky až k nekrofilii.

Florbela Espanca (1894-1930) žila v době, kdy se v Portugalsku začaly ženy prosazovat ve veřejném životě. Byla současnicí první portugalské lékařky i zakladatelky Republikánské ligy portugalských žen. Mezi spisovatelkami počátku 20. století vynikla originalitou tvorby, jež zahrnuje pět sbírek poezie (převážně sonetů), dvě sbírky povídek, dopisy a deník. Espanca pobuřovala konzervativní společnost způsobem oblékání, mimomanželskými vztahy, rozvody, erotičností a vzpourou proti konvencím ve své tvorbě, a Portugalsko jí neodpustilo ani po smrti: její busta směla být odhalena teprve v r. 1949. V dětství nemohla počítat s láskou matky a její vztah k otci byl problematický. Důvěrníkem a rádcem byl Florbele bratr Apeles, ten se však r. 1927 zabil při pádu letadla, které sám řídil. Složité rodinné vztahy, nevydařená manželství i další životní neúspěchy (nedokončená studia práv, obtížné prosazování tvorby) ji vedly k neustálému sebezpytování. Střídání pochybností o sobě samé s pocitem vědomí výlučnosti až narcismem svědčí o Florbelině duševní labilitě, již prozrazuje i její deník. Poslední zápis, výkřik „Když nejsou nová gesta ani nová slova!“ v něm byl učiněn šest dní před spisovatelčinou smrtí (zřejmě sebevražednou).

Překlad Marie Havlíková, 155 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-29-9, rok vydání 2004

38. Konečná krajina, Keiko Sei

Kniha esejů japonské specialistky na problematiku médií, video artu a multimediálního umění

je koncipována jako soubor textů, zkoumajících problematiku médií v postkomunistické východní Evropě ve srovnání se západním světem, a především Japonskem. Média – Revoluce – Reklama – Porno – Japonsko – Východní Evropa, to jsou klíčová slova textů Keiko Sei.
Autorka žila v letech 1990 až 2002 v České republice. Je pečlivou pozorovatelkou „budování demokracie“ na jedné straně a narůstání skrytého nebezpečí nové totality konzumní společnosti na straně druhé. Kritická analýza bouřlivého rozvoje a radikální proměny vizuálního jazyka (média, reklama, digitální umění) v kontextu proměn politických a sociálních umožňuje odhalovat nebezpečí nenápadného ubývání svobody. Skrytý, sofistikovaný způsob kapitalistické manipulace, tak jak jej autorka důvěrně zná ze života ve své rodné zemi, je podroben pronikavé, nikoli však jednostranné kritice. Nelineární styl psaní dovoluje autorce propojovat osobní zkušenosti a zážitky, její i cizí příběhy s historickou, politickou, sociální a estetickou rovinou událostí u nás a ve světě. Eseje Keiko Sei nám přibližují rozdílnost způsobů komunikace, vliv jazyka reklamy, jazyka permanentní nabídky a spotřeby na náš každodenní život, proměnu komunikace na základě masového používání nových technologií, atd. Upozorňují nás na nutnost se tento jazyk učit, abychom mu správně rozuměli a byli schopni odhalit jeho záludnosti, abychom byli schopni čelit „mediální negramotnosti“ v naší zemi bohužel značně rozšířené. Důslednou a hlubinnou analýzou problematiky médií a pojmenováním skrytých, a o to nebezpečnějších jevů, které mediální rozměr současného života přináší, se texty Keiko Sei dotýkají každého z nás a mohou nám v mnoha směrech otevřít oči… (Vladimír Havlík)

Keiko Sei pochází z Japonska, kde začátkem 80. let působila jako kurátorka výstav video artu a v organizaci pro video art a nezávislé video. V roce 1988 se přestěhovala do východní Evropy, aby se zde věnovala výzkumu místních médií. Dvanáct let žila v České republice. V letech 1998-2001 vedla ateliér videa na FaVU VUT v Brně. Od roku 2002 žije v jihovýchodní Asii. Jako kurátorka se podílela na mnoha projektech po celém světě a v ČR. Její texty vycházejí v různých světových periodikách a výstavních katalozích.

Sestavil Vladimír Havlík, překlad Jakub Geisler, Pavla Niklová, Lucie Simerová a Vladan Šír, 267 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-28-0, rok vydání 2004

37. Pramatky Ježíše Krista, Ann Belford Ulanov

Támar, Rachab, Rút a Bat-šeba

jsou jediné ženy uvedené jménem v rodokmenech obsažených v evangeliích. Autorka z toho vyvozuje, že tyto ženy do Kristovy rodové linie vnášejí cosi velmi důležitého. Zkoumá jejich statečný a nekonvenční přístup k životu a dokládá, jak spása vstupuje do světa ve femininním modu lidského bytí díky tomu, že tyto ženy ztělesňují mocné a hluboce femininní vlastnosti, jako je vynalézavost, odhodlanost, soucit, svůdnost a oddanost.

Ann Belford Ulanov absolvovala bakalářské studium na Radcliffe College v roce 1959, v roce 1962 získala titul magistra divinitatis a v roce 1967 doktorát filozofie na Union Theological Seminary. Obdržela čestný doktorát na Virginském teologickém semináři a Loyolově semináři v Marylandu. Je episkopálního vyznání a v psychiatrii i teologii se zabývá zejména otázkami modlitby a duchovního života, agrese, úzkosti, snění a snů, identity a femininna.
V soukromé praxi je představitelkou jungovského směru a napsala řadu knih, např.: The Wizards’ Gate (Brána čaroděje), Cinderella and her Sisters (Popelka a její sestry), The Wisdom of the Psyche (Moudrost psyché), Picturing the God (Představování si boha) a The Feminine in Jungian Psychology and Christian Theology (Femininno v jungovské psychologii a křesťanské teologii).

Překlad Stanislava Pošustová, 125 strana, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-27-2, rok vydání 2003

36. Širé Sargasové moře, Jean Rhys

Román Širé Sargasové moře dnes již patří ke klasickým dílům moderní anglické literatury

Autorka, inspirovaná jedním ze stěžejních děl 19. století, Janou Eyrovou od Charlotty Brontëové i vzpomínkami na karibské prostředí svého dětství, v něm mistrně zpracovává příběh, který „předcházel“ romantickému svazku mezi majitelem thornfieldského panství Rochesterem a chudou vychovatelkou Janou. Zatímco Brontëová v postavě Jany zosobňuje na svou dobu revoluční pojetí milostných vztahů a právo ženy na naplnění a štěstí bez ohledu na její společenské postavení, Jean Rhys se zaměřuje na skryté dimenze této čtenářsky oblíbené zápletky z hlediska Rochesterovy první manželky, jejíž smrt v plamenech hořícího domu jeho sňatek s Janou umožnila. Mlhavá postava „šílené ženy v podkroví“ ukryté před očima světa zde nabývá podoby půvabné a vášnivé kreolky Antoinette Coswayové, která je okolnostmi donucena ke sňatku s mužem, s nímž má málo společného. Na pozadí podmanivé tropické přírody se zde odvíjí příběh o odcizení pramenícím z nepřekonatelných traumat dětství, o vzájemném nepochopení a citové krutosti, příběh, který současně vypovídá i o střetu kultur na přelomu historických epoch a který nakonec vyúsťuje v tragédii.

Jean Rhys (1890-1979) se narodila a vyrostla na karibském ostrově Dominika. Její matka byla kreolka a otec Velšan. Do Evropy přijela jako šestnáctiletá a po studiu na střední škole v Anglii se začala ve věku devatenácti let živit jako sboristka v hudebních revuích. V roce 1919 se vdala a přestěhovala do Paříže, kde se setkala s anglickým prozaikem F. M. Fordem, jedním z nejvlivnějších členů modernistické literární avantgardy, současníkem D. H. Lawrence, E. Pounda a W. Lewise, a šéfredaktorem časopisů English Review a Transatlantic Review. Ford ji nejen povzbudil ke psaní, ale jejich vztah jí poskytl námět k prvnímu románu o milostném trojúhelníku, jehož hlavní postava se stala prototypem jejích pozdějších hrdinek pohybujících se v prostředí londýnské a pařížské umělecké bohémy, zranitelných mladých žen, které se potýkají s osamoceností, nepochopením, chudobou a materiální a citovou závislostí na mužích. Po návratu do Anglie vydala v období let 1927-39 soubor povídek a čtyři romány. Po odmlce, dlouhé více než dvacet pět let, vydala román Wide Sargasso Sea (1966; slovensky Šíre Sargasové more, 1973), který si získal okamžitý ohlas a v němž se autorka vrací do svého karibského rodiště, které po krátké předválečné návštěvě pak již po zbytek svého života nikdy nenavštívila. Jejími posledními knihami byly román Sleep it Off, Lady (1976; Vyspěte se z toho, dámo) a autobiografie Smile, please (1979; Usmívejte se, prosím).

Překlad Alexandra Büchler, 171 strana, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-25-6, rok vydání 2003

35. Helena neboli Nikdo, Rhea Galanaki

Příběh úspěšného historického románu Helena neboli Nikdo přední řecké spisovatelky Rhey Galanaki,

která se u nás poprvé představila v roce 1998 útlou sbírkou básní Třebaže půvabná a později také povídkou „Věci neviditelné a viditelné“ ve výboru ze současné řecké povídkové tvorby Černé olivy (1999), je zasazen do neklidné porevoluční doby první poloviny devatenáctého století. Jeho děj se odvíjí kolem témat jako vzpoura proti předsudkům doby, hledání identity nově osvobozené země i osvobozující se ženy, a sleduje životní cestu první řecké malířky Heleny Altamurové-Bukurasové, jež byla nucena sáhnout po mužském převleku, aby mohla studovat výtvarné umění na tehdejších italských školách.
Román získal řeckou státní cenu za rok 1999 a byl nominován na Evropskou literární cenu Aristeion.

Rhea Galanaki se narodila v roce 1947 na Krétě, vystudovala historii a archeologi v Athénách a žije v Patrasu. V literatuře debutovala jako básnířka sbírkami epigramatických básní Třebaže půvabná (1975, česky OWP 1998) a Nerosty (1979). Sbírky Dort (1980) a Kde bydlí vlk? (1982) předznamenávají přechod k poetické próze, která se dále rozvíjí v Soustředných příbězích (1986). Ve svých poeticky a filosoficky pojatých historických románech Život Paši Ismaela Ferika (1989), Podepíšu se Louis (1992) a Helena neboli Nikdo (1998) se autorka zabývá tématem identity a její nejednoznačnosti. Krétský chlapec, odvlečený otomanskými Turky, který později stane proti vlastním krajanům jako generál velící tureckému vojsku; přední představitel řeckého romantismu, tragický revolucionář Andreas Rigopoulos; první řecká malířka Helena Altamurová, to jsou skutečné postavy, v jejichž příbězích autorka analyzuje problematiku osobní, národní, náboženské a sexuální identity na pozadí novověké historie, která utvářela moderní Řecko. Její zatím poslední román Věk labyrintů (2001) se opět odehrává v autorčině rodišti a v širokém záběru sleduje osudy krétské rodiny hledající cestu labyrintem století válek a politických otřesů.

Překlad Alexandra Büchler, 171 strana, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-24-8, rok vydání 2003

34. Aimée a Jaguár, Erica Fischer

Příběh jedné lásky, Berlín 1943

Berlín 1942. Lilly, 29 let, vdaná, čtyři děti, vede život jako miliony jiných německých žen. Pak se seznámí s jedenadvacetiletou Felicí a je z toho láska takřka na první pohled. „Aimée“ a „Jaguár“ kují plány do budoucna, píší si navzájem básně a milostné dopisy, uzavírají manželskou smlouvu. Když se Jaguár-Felice své milence přizná, že je Židovka, spojí toto nebezpečné tajemství obě ženy ještě pevněji. Jejich štěstí však netrvá dlouho. 21. srpna 1944 je Felice zatčena a deportována. Erica Fischer si dala od osmdesátileté Lilly převyprávět celý příběh a zpracovala ho formou poutavého dokumentu. Po vydání knihy roku 1994 se přihlásili další doboví svědci, a tak mohly být k již existujícímu vydání připojeny další materiály, které příběh Aimée a Jaguára ještě více oživily. Díky filmovému zpracování Maxe Färberböcka se příběh stal známým po celém světě.

Erica Fischer se narodila roku 1943 rakouským rodičům v anglické emigraci. Roku 1948 se s rodiči vrátila do Rakouska. Studovala na Tlumočnickém institutu vídeňské univerzity a angažovala se ve feministickém hnutím ve Vídni. Od poloviny 70. let pracuje jako publicistka, od roku 1988 žije jako novinářka, spisovatelka a překladatelka na volné noze v Německu, od roku 1994 v Berlíně. Dosud vydala mj. knihy: Ohne uns ist kein Staat zu machen. DDR – Frauen nach der Wende (1990, spolu s Petrou Lux); Am Anfang war die Wut: Monika Hauser und Medica mondiale. Ein Frauenprojekt im Krieg (1997), Die Liebe der Lena Goldnadel: Jüdische Geschichten (2000).

Překlad Alena Bláhová, 318 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-23-X, rok vydání 2003

33. Ne před slunce západem, Johanna Sinisalo

Román současné finské autorky vypráví příběh mladého reklamního fotografa Mikaela, který se ujme raněného lesního trolla

Mytická a tajemná noční šelma známá ze severských pohádek a pověstí, vědecky objevená a popsaná až na počátku 20. století, je znepokojivým způsobem podobná člověku, a přece se od něho tolik liší. Mikael je přesvědčen, že jako představitel lidské kultury a civilizace má moc uvěznit bytost z divoké přírody ve svém městském bytě, ale magický vztah, ktery se mezi ním a trollem vyvine, zpochybní a rozruší veškeré hierarchie a kategorie, v nichž Mikael dosud uvažoval. Johanna Sinisalo se ve své sociální fantazii vyslovuje k mnoha aktuálním problémům západní společnosti, jako je xenofobie, homofobie či jakýkoli jiný strach před jinakostí, vztah člověka, zvířete a nejmodernější technologie, hegemonie vědy a exploatace divoké přírody konzumni kulturou, to vše ovšem s nemalou dávkou humoru a nadhledu. Strhující příběh spojuje v postmoderně magicko-realistickém duchu inspiraci bohatou tradicí finské mytologie a lidové slovesnosti s nejnovějšími vědeckými poznatky, ať už "skutečnými" či pouze pravděpodobnými. Román získal v r. 2000 nejprestižnější finskou literární cenu Finlandia a byl přeložen do několika jazyků.

Johanna Sinisalo (nar. 1958 v severofinské obci Sodanklä) vystudovala literární vědu (se specializací na drama). Žije ve městě Tampere ve středním Finsku a kromě literární tvorby se také věnuje výuce tvůrčího psaní a pracuje v reklamě. Sinisalo byla dlouho považována především za jednu z předních představitelek finské fantastické a vědecko-fantastické povídky; dosud vydala asi třicet povídek v různých antologiích a za svou tvorbu v rámci tohoto žánru získala již šestkrát významné finské ocenění Atorox. Ne před slunce západem je její první román, za který získala prestižní literární cenu Finlandia. I když román, který sama autorka označuje za „spekulativní sociofantazii“, zpochybňuje veškeré žánrové dělení, mnoho kritiků a čtenářů přijalo jeho ocenění jako dlouho očekávaný hold fantastické a vědecko-fantastické literatuře. Sinisalo dokázala, že finská fantaskní literatura ve své nejlepší podobě nemá zapotřebí kopírovat anglosaskou post-tolkienovskou tradici, ale může čerpat z domácích zdrojů.

Překlad Viola Parente-Čapková, 277 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-22-1, rok vydání 2003

32. Sny a kameny, Magdalena Tulli

Román. Neobvyklý a fascinující pokus představit existenci a chod lidského světa na pozadí dějin minulého století

Útlá knížečka, která v roce 1995, kdy byla vydána, rozhýbala polské literárněvědné a čtenářské kruhy. Po změnách na přelomu 80. a 90.let a po období politicky zaangažované samizdatové tvorby, všichni netrpělivě vyhlíželi opravdový román, román s velkým "R". Román, který by splňoval nenaplněné sny historiků literatury - dílo epické, které by v sobě směstnalo skutečnost i fikci, historii - národní i individuální a ještě by bylo nadmíru literární. Takový román nikdo nenapsal, na knižním trhu se však objevily Sny a kameny a během velmi krátké doby získaly srdce literárních vědců a čtenářů, ale také většinu prestižních literárních cen. Debut-překvapení, talent!, mini-veledílo - tak byl komentován text i autorka. Teď, po 7 letech literárního života, vůbec ne monotónního - román průběžně metamorfoval (dočkal se až pěti změněných vydání), se to poslední z nich dostane do rukou českému čtenáři. Jak ho v několika slovech přiblížit a nic nezkazit? Asi jen velmi obecně - příběh bez příběhu a zároveň příběh tisíce příběhů. Neobvyklý a fascinující pokus představit existenci a chod lidského světa na pozadí dějin tohoto století. Mýtický příběh o věcech nejdůležitějších i o těch zdánlivě nejprostších. Obraz naší civilizace, obraz pravdivý (ale i fiktivní), krutý (ale i shovívavý), odhalující lidskou slabost, omyly, víru i její nedostatek. Nekonečná literární hra mezi vypravěčem a čtenářem. Prvotina polské spisovatelky, jejíž druhý román Stehy OWP vydalo v květnu 2002.

Magdalena Tulli (nar. 1955) napsala doposud dvě knihy: Sny a kameny (Sny i kamienie, 1995), za kterou obdržela cenu Nadace kultury a cenu Nadace Kościelských, a román Stehy (W czerwieni, 1998; česky vyšel v roce 2002), který byl nominován na prestižní literární cenu Nike’99. Vystudovala psychologii, překládá z italštiny a francouzštiny. Žije ve Varšavě.

Překlad Petra Zavřelová, 120 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-21-3, rok vydání 2003

31. Sůl, ovce a kamení, Magdaléna Platzová

Ve čtyřech volně propojených povídkách (Veronika; Všechny kultury mají svůj vrchol; Sezóna na ostrově; Sůl ovce a kamení), jejichž děj se odehrává v Dalmácii a Praze, se protínají osudy několika generací obyvatel bývalé Jugoslávie a střední Evropy

Magdaléna Platzová se narodila roku 1972 v Praze. Po dokončení studia filosofie na FF UK působila jako novinářka a překladatelka na volné noze, dokud v roce 2001 nezakotvila v Literárních novinách, kde pracuje jako redaktorka literárních stran. Poezii a prózu publikovala dosud jen časopisecky, v revue Souvislosti a v Salonu Práva. Je autorkou tří divadelních her, dvě z nich, „Na útěku“ a „Sayang“, postoupily v letech 1999 a 2000 do finále soutěže Alfréda Radoka o nejlepší původní českou divadelní hru.

128 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-20-5, rok vydání 2003

30. Ve skutečnosti je díra, povídky švédských spisovatelek vybrala Viola Lyčková

Marie Hermanson (*1956) studovala žurnalistiku, sociologii, literární vědu a dětskou literaturu. Pracuje jako novinářka. Povídka „Ve skutečnosti je díra“ ze stejnojmenné sbírky (Det finns ex haal i verkligheten, Albert Bonniers Förlag, 1986) je jejím literárním debutem. Píše rozhlasové a televizní hry, v devadesátých letech napsala dva romány – Snövit (Sněhurka; 1990) a Tvillingsystrarna (Dvojčata; 1993).

Anna-Karin Palm (*1961) pobývala často v Anglii, v jejím díle je zřetelný vliv Virgnie Woolfové. Studovala filosofii a literární vědu. Je autorkou několika románů – Faunen (Faun; 1991) a Malarens döxrar (Malířovy dcery; 1997) – a povídkových sbírek. Texty uvedené ve výboru vyšly ve sbírce Lekplats (Dětské hřiště; Albert Bonniers Förlag, 1999).

Margareta Strömstedt (*1931) pracovala jako učitelka, novinářka, producentka, napsala velký počet titulů určených dětem a píše i televizní scénáře. Známá je její biografie Astrid Lindgren. Literárně debutovala až ve svých padesáti letech sbírkou povídek Julstädningen och döden (Vánoční úklid a smrt; Albert Bonniers Förlag, 1984), mistrně napsanými vzpomínkami na dětství v rodině chudého kazatele náboženské sekty. Z této sbírky je i stejnojmenná povídka.

Ninni Holmqvist (*1958) překládá, učí a příležitostně také působí jako lektorka v kurzech tvůrčího psaní. Literárně debutovala sbírkou povídek Kostym (Oblek; 1995); z druhé knihy povídek Nagot av bestaende karaktär (Cosi trvalé povahy; Norstedts Förlag, 1999) jsou přeloženy texty „Zrakový klam“ a „Svedení“ (Hägring; De förförda).

Inger Edelfeldt (*1956) se vzdělávala sama. Píše pro dospělé i pro děti a je známou ilustrátorkou, mimo jiné Tolkienových knih. Kromě románů, z nichž velkou pozornost vzbudil Duktig pojke! (Hodnej kluk!; 1977) o zrání homosexuálního chlapce, a povídkových sbírek napsala a ilustrovala dva komiksy, Den kvinnliga mystiken (Mystika ženy; 1988) a Hondjuret (Samice; 1989), zabývající se ženskou problematikou. Ve svých románech se snaží postihnout hluboké rozpory skrývající se pod zdánlivě banálním povrchem každodenního života. V devadesátých letech 20. století obdržela několik švédských a zahraničních literárních cen. Povídka „Přízraky“ vyšla ve sbírce Rit (Ritus; En bok för alla, 1991).

Anita Goldman (*1953) pochází z židovské rodiny, které se podařilo uprchnout před nacisty do Švédska. Celoživotní trauma se zrcadlí v jejích románech a povídkách, které se zabývají osudem druhé a třetí generace Židů integrovaných do švédské společnosti se všemi jejími klady a zápory. Anita Goldman píše rovněž o výrazných ženských postavách v židovské mytologi. Povídka „Rita Rubinsteinová jede metrem v nejlepším ze všech světů“ vyšla ve stejnojmenné sbírce (Rita Rubinstein aker tunnelbana i den bästa av världar, Natur och Kultur, 1997).

Kerstin Thorvall (*1925), enfant terrible švédské literární scény, pochází z rodiny známého sociálního demokrata, pacifisty a feministy. Jeho duševní choroba a předčasná smrt poznamenaly celé autorčino dílo. Nejprve pracovala jako módní návrhářka a reportérka, literárně se prosadila obsáhlou tvorbou pro dospívající mládež. Několik let žila ve Francii. V kontroverzním románu Det mest förbjudna (To, o čem nikdo nemluví; 1976) řeší složitý vztah k matce, který ovlivňuje její dílo až do dnešní doby. Kerstin Thorvall je autorkou velkého množství románů a povídek, v tisku se často objevují její rozhovory s významnými osobnostmi, portréty, reportáže z cest, fejetony a sloupky. Povídka „Když zemřela“ (När hon dog) vyšla poprvé v antologii Mamma är död (Maminka umřela; Alfabeta, 1994).

Přeložila Viola Lyčková, 126 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-19-1, rok vydání 2003

29. Psáno kurzivou, Nina Berberovová

Autobiografie známé ruské básnířky, prozaičky, literární kritičky a profesorky princetonské univerzity

„Tato kniha není knihou vzpomínek. Je historií mého života, pokusem vyprávět o tomto životě v časovém sledu a odhalit jeho smysl. Milovala jsem a miluji život a neméně než život sám (ale ani ne více) miluji jeho smysl.“ N.B.

Autobiografie známé ruské básnířky, prozaičky, literární kritičky a profesorky princetonské univerzity Niny Berberovové, jež emigrovala z revolučního Ruska spolu s básníkem Chodasevičem v r. 1922 do Berlína, přináší nejen rekapitulaci autorčina života, ale též „neočarovaný pohled“ na každodenní život a přežívání ruské literární emigrace v Berlíně, Paříži a USA. Čtenáři nabízí nečekaně nesentimentální a kritické portréty autorčiných současníků, spisovatelů, básníků i politiků – Gorkého, Bunina, Bělého, Gippiusové, Cvětajevové, Achmatovové, Nabokova, Zajceva, G. Ivanova, Kerenského, Merežkovského ad.

Nina Nikolajevna Berberovová (1901-1993), ruská básnířka, reportérka, prozaička, literární kritička, profesorka princetonské univerzity. S básníkem Chodasevičem odjela v r. 1922 do Berlína a žila s ním v Sorrentu a později ve Francii. V Paříži spolupracovala s emigrantskými časopisy a pohybovala se v okruhu velkých jmen ruské politické i literární emigrace. Důvěrně znala nejenom Bunina, Remizova, Zajceva, Gippiusovou, Merežkovského, ale i Kerenského, Miljukova a řadu dalších. Uveřejňovala povídky ze života drobných lidí, reportáže, literární kritiky i romány a vydala úspěšnou biografii Čajkovského. Po druhé světové válce odjela do Spojených států, vystřídala množství zaměstnání a posléze přednášela ruskou literaturu na amerických univerzitách. Uveřejnila biografii baronesy Marie Zakrevské-Budbergové Železnaja ženščina (1981, Železná žena) a obsáhlý spis o ruském zednářství dvacátého století Ljudi i loži (1986, Lidé a lóže). Její díla jsou hojně překládána do světových jazyků. Největší úspěch zaznamenala autobiografie Kursiv moj (Psáno kurzivou), zobrazující v nezvykle kritickém pohledu život ruské literární a politické emigrace i vlastní bohatý a složitý osud spojený s dramatickými osudy Ruska i Evropy první poloviny minulého století. Dožila se pádu komunismu i triumfální cesty do svobodné vlasti, kde byla nadšeně přijata jako ten, kdo spojuje velkou ruskou kulturu „stříbrného věku“ s kulturou současnosti.

Překlad Jiřina Miklušáková, 759 stran, váz., 145 x 205 mm, ISBN 80-86356-18-3, rok vydání 2003

28. To není vaše vina! Helen Benedict

Jak se vyrovnat se sexuálním napadením

Rádce pro ženy, muže, dospívající a jejich přátele a rodiny odhaluje mýty spojené se znásilněním; nabízí psychosociální pomoc obětem sexuálního napadení, jejich rodinám a přátelům, se zohledněním rozdílů při zotavování žen, mužů, dospívajících, seniorů a homosexuálů; obsahuje české dodatky a seznam krizových telefonních linek v ČR a na Slovensku

Kniha je vhodná nejen pro oběti a jejich blízké, ale také pro osoby, které se s nimi setkávají v rámci své práce: pracovníky z řad policie, zdravotnický personál a poradce krizových center. Pomůže jim pochopit čím oběť prochází a jak ji pomoci.

Helen Benedict vyrůstala v Anglii a na ostrovech Mauritius a Seychely. Vystudovala na Univerzitě v Berkeley, v Kalifornii. V současné době přednáší žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Je autorkou sedmi knih. Tři z nich pojednávají o sexuálním násilí: Recovery: How to Survive Sexual Assault for Women, Men, Teenagers, and their Families (1985, 1994; česky vychází pod názvem To není vaše vina!), Safe, Strong and Streetwise (1987; Jak se bezpečně, rozhodně a chytře pohybovat na ulici) a Virgin or Vamp: How the Press Covers Sex Crimes (1992, Panna nebo svůdkyně: Pohled tisku na sexuální zločiny). Tímto problémem se začala zabývat poté, co navštívila vězení pro mladé ženy, a zjistila, že jejich delikty jsou v sedmdesáti procentech (ne)přímým důsledkem znásilnění rodinnými příslušníky. Vydala také několik románů, např. The Sailors Wife (2000; Námořníkova žena), a publikuje četné knižní recenze a eseje v časopisech The New York Times Book Review, The Women's Review of Books, The Nation a jinde.
Překlad Miloslav Korbelík

373 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-17-5, rok vydání 2003

27. Neviditelná žena, ed. Martina Pachmanová

Antologie současného amerického myšlení o feminismu, dějinách a vizualitě

Antologie Neviditelná žena přináší soubor textů, které se z pohledu feminismu, genderu a politiky těla dotýkají dějin a teorie umění, historiografie, umělecké kritiky, muzeologie či populární kultury. Autorkami jsou americké historičky a teoretičky umění, kurátorky a umělkyně, jejichž práce zásadně proměnila diskurz vizuálního umění nejen ve Spojených státech, ale i v západní Evropě. S prací většiny z nich se zde čeští čtenáři setkávají poprvé. Jedna z autorek, Jo Anna Isaak, napsala, že „bez ženského těla by se dějiny umění zhroutily“. Ženy jako objekty nacházíme v historii západního umění odjakživa. Jako tvůrčí bytosti či aktérky dějin umění však byly až na výjimky donedávna téměř neviditelné. Feministické hnutí a feministické myšlení dokázaly v posledních třiceti letech v mnohém proměnit status žen ve společnosti, kultuře i umění. Jejich zásluhou je také zviditelnění žen jako svébytných subjektů v dějinách i v současnosti. Tato antologie pojednává o obou stranách tohoto problému – o příčinách ženské neviditelnosti i o způsobech jejich zviditelňování –, a to v oblasti, jež je navíc na vidění bezprostředně závislá. Autorkami jedenácti textů jsou Linda Nochlin, Natalie Boymel Kampen, Janet Wolf, Carol Duncan, Martha Rosler, Mira Schor, Susan Rubin Suleiman, Jo Anna Isaak, Marcia Tucker, Amelia Jones a Kaja Silverman.

Martina Pachmanová (1970) je odborná asistentka na Katedře dějin umění a estetiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Příležitostně přednáší na FF UK a v pražském programu University of Washington. Současně pracuje jako nezávislá kurátorka a umělecká kritička. Během posledních deseti let koncipovala a organizovala na třicet výstav a napsala řadu textů pro výstavní katalogy v České republice i v zahraničí. Její recenze, eseje a úvahy se objevují v českých a slovenských periodikách (Ateliér, Revue Labyrint, Umění, Umělec, Estetika, Detail, Profil, Aspekt, Výtvarný život, Lidové noviny, Literární noviny) a v posledních několika letech také v uměleckých a kulturních časopisech v zahraničí (Art in America, n.paradoxa, Zingmagazine, Artsmedia, ArtMargins, Art New England, Thresholds, American Ceramics, Treca). Autorka se zabývá moderním a současným uměním a zvláštní pozornost věnuje otázkám genderu, sexuální politiky a feminismu. V roce 1999 získala stipendium nadace Getty Foundation, díky němuž se účastnila mezinárodního studijně-vědeckého programu na University of Rochester (Summer Institute in Art History and Visual Studies). V stejném roce pracovala jako kurátorka v International Studio Program v New York City. Je držitelkou výzkumného grantu Research Support Scheme pro dizertační projekt zabývající se genderovou politikou v českém moderním umění (1998-2000). Pro dokončení tohoto výzkumu získala Fulbrightovo stipendium, v jehož rámci pobývala na Harvard University (2000-2001). Její první knihu, nazvanou Věrnost v pohybu: Hovory o feminismu, dějinách a vizualitě, vydalo nakladatelství One Woman Press v roce 2001.

Překlad Martina Pachmanová a Lucie Vidmar, 413 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-16-7, rok vydání 2002

26. Řezník, Alina Reyes

Erotický román. Kniha získala cenu Pierra Louyse, stala se téměř ihned bestsellerem a byla přeložena do patnácti jazyků

Ukázka:

Čepel nože jemně pronikla do svalu a pak jím pružně projela z jednoho konce na druhý. Pohyb byl dokonale ovládán. Plátek masa padl na špalek a chabě se při tom prohnul.
Černé maso oživené dotekem nože zářilo. Řezník položil levou ruku naplocho na roštěnku a pravou se do ní opět zařízl. Na vlastní dlani jsem cítila chlad elastické hmoty. Pozorovala jsem pohyb nože, který vstupoval do pevného, neživoucího masa a proměňoval ho v čerstvou ránu. Ocel klouzala po tmavém povrchu, čepel a stěna se leskly.
Řezník bral plátky jeden po druhém a řadil je na špalek. Mlaskavý zvuk, který vydávaly při dopadu, zněl jako polibek na dřevo.
Začal upravovat jednotlivé kousky špičkou nože. Okrajoval tlusté maso, jehož nažloutlé odřezky dopadaly až na kachlíčkovou stěnu. Ze svazku na železném háku odtrhnul list povoskovaného papíru, doprostřed umístil první plátek masa a na něj pustil druhý. Ještě mlaskavější polibek.
Poté se obrátil ke mně a těžký balík, který držel vodorovně na dlani, hodil na váhu.
Mdlá vůně syrového masa mi stoupla do hlavy. Světlo letního rána, které pronikalo skrze širokou výlohu, ho barvilo do ostré červeně, tak krásné, až se mi z ní zvedal žaludek. Kdo říká, že je maso smutné? Maso není smutné, je zlomyslné. Sídlí nalevo od duše, zmocňuje se nás ve zbloudilých hodinách, unáší nás na hluboká moře, topí nás a zachraňuje; maso je náš průvodce, temné a hluboké světlo, mocné poutadlo, do něhož se po spirálovité křivce propadá náš život, vysávaný až do závrati.
Hovězí maso přede mnou bylo úplně stejné jako to, jež zdobilo přežvýkavce na lukách, až na jednu maličkost: vyprchala z něho krev, ta mocná řeka, která tak rychle přináší a odnáší život, a zbylo po ní jen několik kapek perlících se na bílém papíře.
A řezník, který mi celý den vykládal o sexu, byl z podobného masa, bylo však teplé, chvilku měkké a chvilku zas tvrdé; řezník měl své pěkné kousky a své odřezky, náročné, toužící hořet vlastním životem, proměnit se v maso. Ani s mým masem tomu nebylo jinak a já cítila, jak se mi při řezníkových slovech zapaluje plamen v rozkroku. ...

Alina Reyes vydala svůj první román Řezník (Le Boucher) v roce 1988. Kniha získala cenu Pierra Louyse, stala se téměř ihned bestsellerem a byla přeložena do patnácti jazyků. Autorka původně působila jako novinářka na volné noze v rodné jihozápadní Francii. V současné době žije střídavě ve svém rodišti a v Paříži. Literární pseudonym si vypůjčila z díla Julia Cortazára.

Překlad Zlata Chatel, 68 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-15-9, rok vydání 2002

25. Stehy, Magdalena Tulli

Román – tři příběhy

„Svět se dnes dusí pocitem nenaplněnosti, který staví chudé i bohaté, pronásledovatele i pronásledované do jedné řady. Pocit prázdnoty natahuje pružinu tužeb. Naplnění tužeb však nikdy nepřináší úlevu, vždycky se objeví další prázdnota. Z toho pramení bolest. A o té natahované pružině bolesti vypráví tři příběhy románu Stehy. V prvním z nich se hrdinové snaží tuto bolest přehlušit tím, že odejdou do války. V druhém se životní prázdnotu pokoušejí zaplnit hromaděním majetku a peněz. Ve třetím podlehnou šílenství, jako kdyby právě ono mohlo zmírnit jejich utrpení. Utrpení, které však odmítají přijmout, se nakonec promění v nenávist.“ — Magdalena Tulli

Magdalena Tulli (nar. 1955) napsala doposud dvě knihy: Sny a kameny (Sny i kamienie, 1995; česky r. 2003), za kterou obdržela cenu Nadace kultury a cenu Nadace Koscielských, a román Stehy (W czerwieni, 1998), který byl nominován na prestižní literární cenu Nike’99. Žije ve Varšavě, vystudovala psychologii. Překládá, nejraději z italštiny, nejraději Itala Calvina. Velice striktně odděluje úlohu vypravěče a autora, ačkoli přiznává, že jako autorka cítí za vypravěče zodpovědnost. Má ráda autorské večery, neboť jí setkání s čtenáři „příjemně zvyšují tlak“.

Překlad Jolanta Kamiňska, 117 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80–86356–14–0, rok vydání 2002

24. Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu, Henci Goer

Jako přemýšlivá žena máte nejspíše ve zvyku zjistit si před každým závažným rozhodováním co nejvíce informací. Když však dojde na jedno z nejdůležitějších rozhodnutí ve vašem životě – jak přivedete na svět své dítě –, bývá obtížné shromáždit dostatek přesných, nezkreslených fakt. Je přitom překvapivé, že mnoho vědeckých poznatků není v souladu s převažujícím lékařským míněním ani s porodnickou praxí. Henci Goer, aktivistka hnutí za změny v porodnictví, přináší jasné, výstižné a přehledné informace založené na poznatcích nejnovějších lékařských výzkumů. Její kniha vám pomůže ujasnit si vlastní názory a poradí vám, jak se vyhnout všem zákrokům, zásahům, lékům a vyšetřením, které v péči o rodící ženu nejsou nezbytně nutné.

Autorka v knize probírá tato témata:

Úvod – Porod vedený lékařem: Co je na této představě v nepořádku?
Kapitola 1 – Epidemie císařských řezů: Porodnictví na ostří nože
Kapitola 2 – Donošené dítě v poloze koncem pánevním: Císařský řez není jediným řešením
Kapitola 3 – Uměle vyvolaný porod: Matka příroda je moudřejší
Kapitola 4 – Intravenózní infuze: Voda, samá voda, ale k pití ani lok
Kapitola 5 – Elektronické monitorování plodu a císařský řez v důsledku tísně plodu: Ten stroj, co dělá „pink“
Kapitola 6 – Umělé protržení vaku blan: Všechno má svůj čas
Kapitola 7 – Pomalu postupující porod: Trpělivost přináší růže
Kapitola 8 – Epidurály a analgetika: Výstřel do tmy
Kapitola 9 – Epiziotomie: Nemilosrdný řez
Kapitola 10 – Opakovaný porod císařským řezem pro vaše větší pohodlí: Prostě řekněte ne
Kapitola 11 – Profesionální podpora při porodu: Mateřská péče o maminky
Kapitola 12 – Porodníci, porodní asistentky a rodinní lékaři: Mít někoho, kdo vás ohlídá
Kapitola 13 – Místo porodu: To je, oč tu běží

Následují dodatky k jednotlivým kapitolám s odkazy na výzkumy, odborné práce, publikace a články, které autorka zpracovala.
Knihu jsme s pomocí porodní asistentky Zuzany Štromerové doplnili o „Několik poznámek k české praxi a zvyklostem“ a „Slovníček odborných pojmů“, do kterého jsme zařadili vybrané pojmy vyskytující se v knize.
Odborná veřejnost jistě ocení bibliografii a rejstřík, ale i laikům hledajícím zdroje kvalitních informací může být k užitku. Pro inspiraci jsme přidali překlad „Iniciativy za porodnictví s respektem k maminkám“. Čtenářky a čtenáři, kteří budou hledat další informace vztahující se k České republice, v knize naleznou kontakty na profesní organizace a občanská sdružení, které se danou problematikou zabývají.

Henci Goer je úspěchy ověnčená autorka řady prací s medicínskou tématikou, specializuje se na otázky porodu a porodnictví. Kromě své předešlé knihy Obstetric Myths versus Research Realities (Porodnické mýty versus vědecká realita), jež se pro porodnické profesionály stala vyhledávaným a vysoce ceněným zdrojem informací, napsala četné populárně-naučné příručky a publikovala množství článků v periodicích tak různorodých, jako Reader’s Digest či Childbirth Instructor Magazine. Henci Goer již dvacet let působí jako certifikovaná porodní instruktorka (školitelka v předporodních kursech, childbirth educator) a jako profesionální pomocnice a průvodkyně rodících žen (dula).

Překlad Jiří Královec, 549 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80–86356–13–2, rok vydání 2002

23. Krásnější než láska mužů, Lillian Faderman

Romantické přátelství a láska mezi ženami od renesance po současnost

„Podle zvyků v této zemi není nic neslušného na tom, když se jedna žena odebere s jinou na lože.“
Soudce lord Hope, 1819

„Emoce, kterým pod vlivem sexuologů z konce 19. a počátku 20. století dáváme nálepku 'chorobné', byly v dřívějších dobách zcela běžné.“ … „Obavy z neustále rostoucí nezávislosti žen, sexuologické teorie, které se ve svrchovaně vhodné době nabídly jako opora argumentů, že touha ženy po nezávislosti svědčí o jejím bytostném ne-ženství, a básně i beletrie francouzských estétů, obsahující provokativní a zneklidňující obrazy sexuálních možností lásky mezi ženami – všechny tyto faktory společně zaručily, že se na romantické přátelství, které společnost v minulosti podporovala, začalo pohlížet v jiném, výsostně antisociálním světle.“ — Lillian Faderman, 1981

Lillian Faderman vystudovala anglickou literaturu na Kalifornské univerzitě se sídlem v Los Angeles a od roku 1967 je profesorkou na Kalifornské státní univerzitě ve Fresno. Zabývá se především dějinami sexuality a souvislostmi mezi lesbismem a literární tvorbou. Je autorkou knih Scotch Verdict (1983), Odd Girls and Twilight Lovers: A History of Lesbian Life in the 20th Century America (1991), Chloe plus Olivia: Lesbian Literature from the Seventeeth Century to the Present (1994) a To Believe in Women: What Lesbians Have Done for America – A History (1999).

Překlad Martin Pokorný, 637 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-12-4, rok vydání 2002

22. Vytoužená minulost, Leila Rupp

Dějiny lásky a sexuality mezi osobami stejného pohlaví v Americe od příchodu Evropanů po současnost

Ve své knize historička Leila J. Rupp úspěšně zvládla to, oč se zatím ještě nikdo nepokusil. Zpracovala rozsáhlé množství vědeckého materiálu o zdánlivě spolu nesouvisejících epizodách amerických dějin do poutavého a vzrušujícího příběhu mužů toužících po mužích a žen milujících jiné ženy v průběhu téměř čtyř set let. Podařilo se jí transformovat složité koncepty, zásadní pro nejmodernější teorie sexuality, do čtivého vyprávění, ve kterém se setkáme např. s Mary Hammon a Sarou Norman, které byly v 17. století ve státě Massachusexs uznány vinnými z „chlípného chování jedna s druhou na posteli“, s Ozaw-wen-dibem, mužem z kmene Čipewa, který ve dvacátých letech 19. století žil jako žena a vdával se za muže, nalezneme zde příběh Addie Brown, svobodné černošské služebné, která v šedesátých letech 19. století ujišťovala aroamerickou učitelku Rebeku Primus, že „žádné polibky se nevyrovnají těm tvým“, a budeme sledovat zrod hnutí jako byla ACT-UP, Queer národ nebo „chutné a dramatické“ Lesbické mstitelky. Kniha Vytoužená minulost je prvním průvodcem svého druhu a zcela jistě bude užitečná všem, kteří se zajímají o to, jak vznikaly a vyvíjely se moderní dějiny sexuality.

Leila J. Rupp (1950) je profesorkou a zároveň vedoucí katedry dějin na Ohio State University v Columbusu. Současně je členkou katedry Women' Studies. Doktorský titul v oboru historie získala v roce 1976 na Bryn Mawr College. Ve svých kurzech a přednáškách se specializuje na dějiny sexuality, komparativní a mezinárodní dějiny žen a světové dějiny. V roce 1984 získala univerzitní cenu profesorka roku a v roce 1995 byla poctěna stejnou cenou v oblasti historie od ohijské Akademie dějin. V roce 2001 korunovala svou dosavadní kariéru prestižní cenou za vědeckou práci (Distinguished Scholar Award). Je autorkou či spoluautorkou několika vědeckých publikací, mezi něž patří Mobilizing Women for War: German and American Propaganda, 1939-1945 (Mobilizování žen pro válku: německá a americká propaganda, 1939-1945), 1978; Nazi Ideology Before 1933: A Documentation (Nacistická ideologie před rokem 1933: dokumentace), 1978, společně s Barbarou Miller Lane; Survival in the Doldrums: The American Women's Rights Movement, 1945-1969 (Klid před bouří: americké hnutí za ženská práva, 1945-1969), 1987, v společně s Vertou Taylor, a Worlds of Women: The Making of an International Women's Movement (Světy žen: vznik mezinárodního ženského hnutí) 1997. V současné době dokončuje, opět s Vertou Taylor, knihu What Makes a Man a Man: Drag Queens at the 801 Cabaret (Co dělá z muže muže: dragové královny v kabaretu 801). Pravidelně publikuje v předních odborných časopisech a od roku 1996 je hlavní editorkou časopisu Journal of Women's History.

Překlad Věra Sokolová, 275 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-11-6, rok vydání 2002

21. Věrnost v pohybu, ed. Martina Pachmanová

Hovory o feminismu, dějinách a vizualitě

Jak jsou historie a vizualita genderově podmíněné? Z jakých forem historického vyprávění a paměti vzniká obraz minulosti a jak lze tento obraz uchovávat nebo naopak proměňovat? Jak ovlivňují sexuální a genderová politika současnou teorii a praxi umění, kunsthistorie a umělecké kritiky? Jak je subjektivita tradičně konstituovaná a jakou roli mohou hrát její nové modely pro přehodnocování minulosti a pro kritický přístup k současnosti a budoucnosti? Kde se v současném světě střetávají umění, feminismus a politika a kde má v jejich kritických přístupech místo sociální odpovědnost? V knize sebraných rozhovorů Martiny Pachmanové promlouvá jedenáct amerických akademiček, kurátorek a umělkyň, jejichž práce během posledních třiceti let zásadně ovlivnila feministické myšlení v oblastech vizuálního umění. Věrnost v pohybu, kterou autorka charakterizuje jako "plodný a dráždivý stav mysli, jehož vnitřní napětí mezi oddaností a mobilitou či mezi posedlostí a kritičností otevírá nové možnosti, jak přemýšlet o osobním životě i o vztazích ve společnosti, kultuře a umění", čtenáře provádí několika vzájemně se prostupujícími tématy: dějiny umění a historiografie (Linda Nochlin, Natalie Boymel Kampen), subjektivita a identita (Kaja Silverman, Susan Rubin Suleiman), estetika a sexuální politika (Amelia Jones, Mira Schor, Jo Anna Isaak), společnost a veřejný prostor (Janet Wolff, Martha Rosler) a umělecké instituce (Marcia Tucker, Carol Duncan).

Martina Pachmanová (1970) je odborná asistentka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde přednáší dějiny a teorii umění. Současně pracuje jako nezávislá kurátorka a umělecká kritička. Během posledních deseti let koncipovala a organizovala na třicet výstav a napsala řadu textů pro výstavní katalogy v České republice, Slovensku, Německu, Velké Británii a v USA. Její recenze, eseje a úvahy se objevují v českých a slovenských periodikách (Ateliér, Revue Labyrint, Umění, Estetika, Detail, Umělec, Aspekt, Výtvarný život, Literární noviny, Lidové noviny) a v posledních několika letech také v uměleckých a kulturních časopisech v zahraničí (Art in America, n.paradoxa, Zingmagazine, Artsmedia, ArtMargins, Art New England, Thresholds, American Ceramics, Treca). Autorka se zabývá moderním a současným uměním a zvláštní pozornost ve své práci věnuje otázkám genderu, sexuální politiky a feminismu. Je držitelkou výzkumného grantu Research Support Scheme pro dizertační projekt zabývající se genderovou politikou v českém moderním umění (1998-2000). Pro dokončení tohoto výzkumu získala Fulbrightovo stipendium, v jehož rámci pobývala na Harvardské univerzitě (2000-2001).

Překlad Martina Pachmanová, 237 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-10-8, rok vydání 2001

20. Věřící, Norma Lazo

Román. Satirická karikatura rádoby pozitivního myšlení. Nabízí přehnaně kriminální zápletku, ve které jsou hlavními akčními hrdiny ztřeštění a iracionální psychopati

Mexiko je země překypující nejrůznějšími protiklady. Zdejší univerzity a nakladatelství chrlí záplavy kvalitních a pro českého čtenáře nedosažitelných knih, zatímco většina populace celé dny sleduje televizní kanály, proti kterým je produkce TV Nova zjemnělou intelektuální zábavou. Přímý vliv americké brakové produkce a velké procento nevzdělaných, chudých a lehce manipulovatelných lidí dává příležitost nejrůznějším takzvaným vzdělávacím, motivačně-optimistickým programům, které mají za cíl odpoutat pozornost od skutečných problémů, jež tuto zemi sužují, a vydělat na nich. Ve svém prvním románu Věřící nám Norma Lazo předkládá satirickou karikaturu rádoby pozitivního myšlení. Nabízí přehnaně kriminální zápletku, ve které jsou hlavními akčními hrdiny ztřeštění a iracionální psychopati. Je to příběh napsaný střídmě, ale přesto se v něm odehrává představení zinscenovaných sebevražd, které provádí skupina osamělých fanatiků. Je to kniha na druhé straně barikády v boji proti pamletům o osobním růstu. Román Věřící je schopen otevřít okna do osamělého světa zoufalství, jehož obyvatelé nemají žádný úděl ani inteligenci.

Norma Lazo se narodila v mexickém Veracruzu. Vystudovala klinickou psychologii na Veracruzské univerzitě a navštěvovala semináře analýzy textu a literární tvorby na univerzitě Las Americas v Pueble. Spolupracovala na přípravě různých mexických publikací, ať již jako redaktorka nebo přispěvatelka, a díky této práci se dostala do úzkého kontaktu s nezávislými kulturními časopisy. Jedna z jejích povídek byla například zařazena do antologie Recuento de cuentos Veracruzanos (Přehled veracruzských povídek). Kniha povídek Noches en la ciudad perdida (Noci ve ztraceném městě) vyšla roku 1994, román Los Creyentes (Věřící) v roce 1998. Je autorkou televizních a filmových scénářů, přednáší na univerzitách o nezávislé produkci a vydavatelských médiích v Mexiku. Působí jako redaktorka časopisu Complot Internacional, spolupracuje s časopisem Origna a deníkem La Crónica. V současné době pracuje na svém druhém románu El dolor es un triángulo equilatero (Bolest je rovnoramenný trojúhelník). Žije v Mexico City.

Překlad Markéta Pilátová, 115 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-09-4, rok vydání 2001

19. Polní výzkum ukrajinského sexu, Oksana Zabužko

Román Polní výzkum ukrajinského sexu se stal bestsellerem

a zajistil Oksaně Zabužko místo mezi nejvýznamnějšími ukrajinskými spisovateli současnosti. Je to první ukrajinské literární dílo, které se velmi otevřeně zabývá problémy současné inteligence na Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu. Lze je považovat za autobiografické, přestože jeho hlavním záměrem byl rozbor ukrajinské mentality. Autorka přemýšlí o současných možnostech svého národa a jeho přežití v euroamerické společnosti. Jde o zpověď ženy, která se rozhodla psát o tématech léta tabuizovaných. Román je možné pokládat i za feministický, i když v něm hlavní roli hrají obecně lidské a filozofické problémy.

Oksana Zabužko je současná ukrajinská básnířka a spisovatelka. Narodila se roku 1960 v Lucku na Ukrajině. V 80. letech debutovala básnickou sbírkou Květnová jinovatka, 1985, a úspěšně pokračovala v básnické dráze: Dirigent poslední svíčky, 1990, Autostop, 1994. Sbírka Království Poražených soch vyšla i v anglickém překladu (Toronto, 1996). Básně přeložené do angličtiny jí přinesly ocenění i v zahraničí. Kromě románu Mimozemšťanka se autorka věnuje literárně-filozofickým studiím, jako například Filozofie ukrajinské myšlenky a evropský kontext: Frankova doba 1992, 1993, nebo Ukrajinský mýtus Ševčenka: Pokus o filozofický rozbor, 1997. V polovině 90. let pobývala v USA a svých tehdejších zkušeností využila v románu Polní výzkum ukrajinského sexu, 1996. Je viceprezidentkou ukrajinského PEN-klubu, přispívá do různých ukrajinských i světových periodik a překládá americkou a polskou poezii. V současnosti pracuje ve Filozofickém ústavu AV Ukrajiny v Kyjevě. Autorka se řadí mezi ukrajinské neomodernisty.

Překlad Rita Kindlerová, 129 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-08-6, rok vydání 2001

18. Ohlédnutí za životem, Lou Andreas-Salomé

Náčrt několika vzpomínek

Lou Andreas-Salomé začala psát svůj „Náčrt několika vzpomínek“, lépe řečeno několika „zážitků“ (pro její život zásadních) ve věku jednasedmdesáti let. Po smrti svého muže Friedricha Andrease žila stále v domě „Loufried“ v Göttingenu, kde se až do roku 1934 – než jí v tom zabránila nemoc a také změny na tehdejší německé politické scéně – věnovala psychoanalytické praxi. Svým zápiskům dává podtitul „Náčrt několika vzpomínek – ne však těch, které si nedaly vzít své právo na soukromí“. Roku 1933 a 1934 píše dodatky ke kapitolám o Rilkovi a Andreasovi. Když roku 1937 zemřela, nebylo ani pomyšlení na možnost publikace zápisků v knižní podobě. Ernst Pfeifer, jehož přítele Josefa Königa analyzovala a jemuž odkázala svou pozůstalost, je poprvé vydal teprve roku 1951.

Lou Andreas-Salomé se narodila 12. 2. 1861 v Sankt Petěrburgu ve francouzsko-německé rodině jako dcera generála Gustava von Salomé; dětství a mládí strávila v Rusku. Studovala dějiny náboženství a filosofii v Curychu; během ozdravného pobytu v Římě roku 1881 se seznámila s Friedrichem Nietzschem, jenž ji požádal o ruku a kterého po krátkém sblížení odmítla. Roku 1887 se provdala za orientalistu Friedricha Carla Andrease. V devadesátých letech 19. století vešla ve známost jako publicistka a autorka próz. V té době také poznala mladého Rainera Mariu Rilka, s nímž podnikla dvě cesty do Ruska (1899 a 1900) a pro nějž se stala celoživotní přítelkyní a důvěrnicí. Roku 1911 se zúčastnila Třetího psychoanalytického kongresu ve Výmaru. Po opakovaných pobytech ve Vídni a soukromém studiu u Sigmunda Freuda se cele věnuje psychoanalýze (analyzovala mj. Freudovu dceru Annu). Lou Andreas-Salomé zemřela roku 1937 ve svém domě v Göttingenu.

Překlad Alena Bláhová, 286 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-03-5, rok vydání 2001

17. Žena v řeči bystrá, Anne Waldman

Samotná báseň Žena v řeči bystrá zachycuje fascinaci mexickou šamankou Marií Sabinou a zaříkávadly jakožto důležitým žánrem současné performativní poezie

Sbírka Žena v řeči bystrá vyšla poprvé v roce 1975; ke dvacátému výročí ji vydalo nakladatelství City Lights Books v rozšířené podobě. Její český překlad víceméně zachovává tuto verzi. Samotná báseň Žena v řeči bystrá zachycuje fascinaci mexickou šamankou Marií Sabinou a zaříkávadly jakožto důležitým žánrem současné performativní poezie. Dále sbírka obsahuje zaklínadla, vzývání, žalozpěvy, rituální deklamace, básně-cestopisy a témata ovlivněná etnopoetikou, tibetským buddhismem, feminismem a performancí. Pradávná orální tradice, magie a extáze se střetává s novým pojetím síly mluveného slova. Esej "Já je někdo jiný." Rozptýlené struktury vysvětlují teoretická východiska, zdroje a inspirace Anne Waldman a dokreslují její vizi světa prožívaného skrz poezii.

Americká básnířka Anne Waldman (*1945) pochází z New Yorku, kde organizovala básnická čtení Poetry Project v New Yorku v kostele sv. Marka (1966-78). Duši tohoto "básnického domu" se rozhodla přenést do městečka Boulderu v Coloradu, kde v roce 1974 založila s Allenem Ginsbergem Školu odhmotněné poetiky Jacka Kerouaka při Náropově univerzitě, ojedinělou výspu poezie, spojující západní a východní tradice básnictví. Tato škola později založila své odbočky na Bali, v Itálii, Rakousku a chystá jednu i u nás. Po smrti Allena Ginsberga (1997) převzala jeho úlohu "velvyslance poezie" a cestuje po světě, píše, přednáší a propaguje poezii. Jako editorka vydala několik antologií Out of This World (Mimo tento svět, 1991) a The Beat Book (Kniha o beatnicích, 1996). Z její vlastní poezie vyšlo přes třicet sbírek. V Praze se objevila poprvé v roce 1990, se skupinou beatnických básníků včetně Allena Ginsberga, který ji tehdy při vystoupení v Lucerně nazval svou duchovní manželkou. Dále přijíždí pravidelně na pozvání svých studentů, kteří v Praze založili Sdružení Pražská škola poetiky: Podruhé vystoupila v Praze 3. 9. 1999 v pražské kavárně-knihkupectví The Globe; potřetí 9.-14. 11. 2000 účinkovala na festivalu Subverze hlasu a verše.

Překlad Pavla Jonsson, Eva Klimentová, Martin Machovec, 125 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-06-X, rok vydání 2001

16. Převtělení Madame Tussaudové, Gail Jones

Jedna z nejorignálnějších současných australských spisovatelek ve svých povídkách umně spřádá fakt a fikci, aby v příbězích známých i neznámých osobností odhalila způsob, jakým se životy druhých mohou stát předmětem touhy, zaujetí, posedlosti, jinými slovy – fetišem

Historické postavy v prózách, které navracejí vypravěčskému umění jeho poetickou dimenzi a zkoumají podstatu samotné literární tvorby i čtení jako procesu založeném na rezonanci odkazů a asociací.

Ruský klasik Anton Pavlovič Čechov, tvůrkyně slavného panoptika voskových figurín Madam Tussaudová, slavná vyzvědačka Mata Hari, spisovatelka Virgnia Woolfová, objevitelka rádia Marie Curieová, fotografka Margaret Cameronová či Marcel Proust – to jsou některé z historických postav, jejichž životy nám autorka přibližuje z nezvyklého úhlu v prózách, které navracejí vypravěčskému umění jeho poetickou dimenzi a zkoumají podstatu samotné literární tvorby i čtení jako procesu založeném na rezonanci odkazů a asociací.

Gail Jones (1955) se narodila a vyrostla v Západní Austrálii; vystudovala na Západoaustralské univerzitě, kde dnes přednáší anglickou literaturu a literární teorii. Její první sbírka povídek House Of Breathing (Dům dýchání) získala čtyři prestižní australské literární ceny a vynesla autorku do popředí současné australské prózy. Druhá kniha povídek, kterou zde představujeme českým čtenářům, vyšla v roce 1997 a román Black Mirror (Černé zrcadlo), jehož děj se odehrává v autorčině rodném kraji a v Paříži, se chystá k vydání v tomto roce.

Překlad Alexandra Büchler, 133 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-03-5, rok vydání 2001

15. Zdravé těhotenství, přirozený porod, Ingeborg Stadelmann

Citlivý průvodce těhotenstvím, porodem, šestinedělím a kojením, který nabízí ověřené praktické návody, jak v těchto obdobích využít bylinek, homeopatických přípravků a éterických olejů

Německá samostatná porodní asistentka IS, matka tří dětí, využívá svých bohatých zkušeností, které nasbírala během své téměř třicetileté praxe, aby v knize Zdravé těhotenství, přirozený porod ženám poradila, jak se připravit na přirozený porod v domácím prostředí nebo v nemocnici. Přináší také tipy, jak podpořit zdravý průběh těhotenství a jak nenásilně řešit běžné zdravotní potíže, které se mohou během těhotenství, porodu a šestinedělí objevit, pomocí přírodních přípravků jako jsou bylinky, éterické oleje a homeopatické léky.

Kniha je určená těhotným ženám připravujícím se na porod, ale také porodním asistentkám a dalšímu porodnickému personálu, který je nakloněn otevřenějšímu přístupu k těhotenství a porodu (zejména ti začínající, ať již porodní asistentky, dětské sestry nebo lékaři, nemající dostatek vlastních zkušeností, v knize naleznou a jistě ocení množství praktických informací). Autorka má odborné vzdělání i v aromaterapii a klasické homeopatii, a tak se její kniha může stát inspirací i pro profesionální aromaterapeuty a homeopatické lékaře / lékařky a terapeuty.

Kniha je odborně na vysoké úrovni a přitom je čtivá a lehce srozumitelná i pro laiky. Pro rychlejší vyhledávání konkrétních témat je doplněna rejstříkem.

Překlad Barbora Tomečková (2009), Barbora Sadílková (2000), 514 stran, váz., 174 x 246 mm, ISBN 978–80–86356–50–1, rok vydání

14. Eunuška, Germaine Greer

Klasická feministická studie o postavení západní ženy v polovině 20. století

Eunuška (1970) je nekompromisně upřímná analýza situace, v níž se nacházela západní žena na konci 60. let 20. století. V jednotlivých kapitolách (Kosti, Vlasy, Lůno prokleté, Energie, Puberta, Ideál, Altruismus, Objekt mužské fantazie, Rodina ad.) podrobně a s charakteristickým suchým humorem rozebírá, jak se žena prostřednictvím mechanismu podmiňování učí od dětství ženskému stereotypu, poukazuje na jednotlivé aspekty a způsoby, jakým společnost ženy "kastruje", a volá po návratu k přirozenosti a celistvosti, s níž se žena narodila. Kniha je šokující polemikou nejen s freudovským pojetím ženy jako vykastrovaného muže, ale i s "mystikou ženství" a s autoritami všeobecně. Jako dokument sexuální revoluce 60. let propaguje nezbytnost uvolnění ženské sexuální energie, která ženy osvobodí a konečně jim umožní plně využít vlastního potenciálu. Studie se stala milníkem hnutí za ženské osvobození; inspirovala nejen ženy-intelektuálky a ženy v domácnosti, ale i muže - Eunuška totiž považuje muže za stejně nesvobodné jako ženy. Ovlivnila celou generaci, dočkala se mnoha vydání a překladů do řady jazyků. Žebříček amerického časopisu Time ji právem uvádí mezi sto knihami, které se zásadním způsobem podílely na utváření myšlení světa 20. století.

Germaine Greer se narodila v roce 1939 v australském Melbourne, kde jako dítě navštěvovala klášterní školu Hvězda moře a později univerzitu (BA 1959). Dále pokračovala ve studiu v Sydney (MA 1962); v roce 1964 odjela do anglického Cambridge, kde získala titul PhD (1967). Zůstala v Anglii a začala přednášet na univerzitě ve Warwicku, odkud odešla roku 1972, aby se plně věnovala psaní. V současné době ve Warwicku opět působí jako profesorka na katedře anglické a komparativní literatury. Od konce 60. let přispívala do novin a časopisů Listener, Spectator, Oz a Rolling Stone a v letech 1971-3 měla pravidelnou rubriku v Sunday Times. Když v roce 1971 ve Spojených státech vyšla její zásadní feministická studie Eunuška (Female Eunuch, 1970), Germaine Greer ihned vstoupila do veřejného povědomí a stala se hvězdnou osobností. Do Austrálie se vracela jen zřídka, žila v USA (v Tulse v Oklahomě založila Centrum pro studium ženské literatury, který v letech 1979-82 také vedla), v jižním Toskánsku a v Anglii. Vedle Eunušky publikovala řadu dalších feministických prací: The Obstacle Race (Překážkový závod, 1979) - pojednání o dějinách ženského malířství, Sex and Destiny, The Politics of Human Fertility (Pohlaví a osud, Politika lidské plodnosti, 1984), v níž popisuje vývoj svých názorů na feminismus, některými kritičkami chápaný jako konzervativní, Change (Přechod, 1992) - studii o klimakteriu a Slip-shod Sibyls (Sibyly se sešlapanými střevíci, 1995) o tragických osudech básnířek a spisovatelek. Roku 1999 publikovala pokračování Eunušky s názvem The Whole Woman (Skutečná žena, 1999). Mezi její další díla patří Darling Say You Love Me (Miláčku, řekni, že mě miluješ, 1965), The Revolting Garden (Odporná zahrada, 1979), vydaná pod pseudonymem Rose Blight (Růžena Sněťů), Slade Women (Ženy ze Sladovy Akademie, 1979), Shakespeare (1981), The Mad Woman Underclothes: Essays and Occassional Writing (Spodní prádlo šílené ženy: Eseje a poznámky na okraj, 1968-85, 1986). Pro knihu Women, a World Report (Ženy, světová zpráva, 1985 ), analyzující situaci žen deset let po Mezinárodním roce ženy, napsala klíčovou kapitolu "Women and Power in Cuba" (Ženy a moc na Kubě). Kniha Daddy, We Hardly Knew You (Tati, vůbec jsme tě neznali) z roku 1989 dokumentuje autorčino pátrání po skryté identitě jejího otce. Germaine Greer působila také jako editorka řady antologií ženské literatury psané v angličtině. Její život zachytila Christine Wallace v biografii Germaine Greer: The Untamed Shrew (Nezkrocená saň, 1999), a to i přes nesouhlas Greer, která se domnívá, že biografie se má vydávat až posmrtně.

Překlad Pavla Jonsson, 417 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-03-5, rok prvního vydání 2001 / 424 stran, váz., 155 x 220 mm, ISBN 80-86356-03-5, první dotisk 2019

13. Tři guineje / Vlastní pokoj, Virginia Woolfová

Dvě klasické eseje

V eseji Tři Guineje, která vznikla roku 1938, se Woolfová myšlenkově vyrovnává s hrozbou války a s otázkou, jak se má v dané situaci zachovat žena. Její nečekaná, pro mnohé provokativní odpověď, která odmítá přijmout zhoubnou dualitu fronty a týlu, se snaží proniknout klamavými zástěrkami onoho míru, jenž je pouze pokračováním války jinými prostředky, a vede k rozboru oné agresivity, jež hluboce proniká i sférami kultury a vzdělanosti a vybíjí se v ponižování žen.
Vlastní pokoj, text přednášek pronesených roku 1928 na dvou anglických dívčích vysokých školách, se řadí ke klasickým dílům feministického myšlení. Otázka vztahu žen a literatury se stala Woolfové příležitostí k zamyšlení, ve kterém obratně využívala žánry literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a meditace a spojila vážnost s úsměvným nadhledem. Čtenář cítí, že i u Woolfové je tvůrčí duch onou „žhavou tavnou směsí“ prostou zloby a slučující obě pohlaví, již nachází u Shakespeara, a právě proto její eseje zůstávají nadčasové.

Virginia Woolfová (1882-1941) patří k nejvýznamnějším představitelům angloamerického literárního modernismu. Její orignální estetický přístup, utvářející se v kontrastu k realismu dobové britské prózy, se poprvé projevil v povídce Skvrna na zdi (1917) a šířeji v románu Jákobův pokoj (1922). Za vrchol její tvorby se obecně považuje trojice románů Paní Dallowayová (1925), K majáku (1927) a Vlny (1931), k nimž lze přiřadit poslední, již nedokončené dílo Mezi akty (1941). Velké obliby se dočkal literární experiment Orlando (1928). Woolfová byla též po celý život činná jako literární kritička a její kratší statě, později uspořádané do několika obsáhlých souborů, se vydávají dodnes.

Překlad Tři guineje - Stanislava Pošustová, Vlastní pokoj - Martin Pokorný, 324 stran, měkká vazba, ISBN 978-80-86356-64-8, rok vydání

12. Příběh lásky století, Märta Tikkanen

Univerzální zpověď ženy

Autorka psala Příběh lásky století jako terapii v úsilí o přežití a původně podle vlastních slov neměla v úmyslu vůbec nic vydávat. Zpočátku měl román tak velkou odezvu bezesporu díky silným feministickým hnutím ve Skandinávii, dodnes však je v knižní i dramatizované podobě vnímán jako univerzální zpověď ženy a autorčiny hluboce osobní prožitky promlouvají i po tolika letech od jeho vzniku ke čtenářům různých kulturních oblastí.

Märta Tikkanen (nar. 1935) patří k nejpřekládanějším a nejčtenějším severským autorům. Příběh lásky století (Arhundradets Kärlekssaga, 1978) či o dva roky starší román Muže nelze znásilnit (Män kan inte valdtas, 1976) byly přeloženy do dvacítky jazyků. V době svého debutu byla Märta Tikkanen vnímána spíš jen jako manželka tehdy již slavného spisovatele a grafika Henrika Tikkanena, ale vlastní uznání si získala velmi brzy. Dílo manželů Tikkanenových se navíc svým způsobem doplňuje a tvoří dialog o lásce a nenávisti, o těžkostech manželského soužití, o tom, jak je láska nedosažitelná, a přesto nezbytná. Oba vycházejí autenticky a niterně z vlastního života. Henrik napsal význačný autobiografický „adresový cyklus“, kde každý román je pojmenován podle té helsinské ulice, na níž bydlel, a kde nemilosrdně otevřeně píše o svém alkoholismu, o svých rodičích a vůbec o vyšší finsko-švédské společnosti. Märta zase tvrdě realisticky a s hlubokým prožitkem odhaluje ryze rodinné problémy, ať už je to soužití s alkoholikem nebo role matky mentálně postiženého dítěte – v románu Sofiina vlastní kniha (Sofias egen bok). Ve sbírce básní Arnaía vržená do moře (Arnaía kastad i havet, 1992) ilustruje na Odysseově příběhu vztahový trojúhelník čekající manželky, nepřítomného muže a dospělého syna.

Překlad Dagmar Hartlová, 182 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-01-9, rok vydání 2000

11. Vůně slunečnice, povídky řeckých spisovatelek vybrala Alexandra Büchler

Soti Triantafillou se narodila v roce 1957 v Athénách, kde vyrostla a vystudovala farmakologii a francouzskou filologii. Později studovala v New Yorku, kde získala doktorát v oboru historie městské kultury, a v Paříži, kde jí byl udělen doktorát v oboru filmové vědy a americké kultury 20. století. Vyučuje teorii a dějiny filmu a přeložila řadu literárních děl z angličtiny, francouzštiny, němčiny a italštiny (Henry James, D. H. Lawrence, Virginia Woolfová, J. G. Ballard, John Updike, Jean-Luc Godard, Leonard Gardner, Georges Sandová, Patrick Raynal, Robert Joli, Max Frisch, Niccoló Macchiaveli, Cesare Pavese). Vydala několik knih o filmu a tři sbírky povídek. K nejznámějším z jejích románů patří: V sobotu večer na kraji města, 1996, Zítra jiná země, 1997, Podzemní nebe, 1998. Její nejnovější román se jmenuje Továrna na tužky, 2000. Povídka "Restaurace zvaná 'Le ventre de Paris'" pochází z beletristické antologie na gastronomická témata Kmín a skořice.

Ersi Sotiropoulou se narodila v roce 1953 v Patrasu, vystudovala kulturní antropologii ve Florencii a pracovala osm let jako kulturní přidělenkyně řeckého velvyslanectví v Římě. Žije v Athénách. V roce 1980 vydala básnickou sbírku Jablko + Smrt + … + a román Prázdniny bez mrtvoly. Následovala novela Třídenní svátky v Joannině, 1982, a romány Fraška, 1982, a Mexiko, 1988. První sbírku povídek Velbloudovepř vydala v roce 1982. Povídka "Skoroperlička" je z její nejnovější povídkové sbírky Král hracích automatů, která vyšla v roce 1998.

Ioanna Karystiani se narodila v krétském městě Chania a povoláním je ilustrátorka. Spolupracovala s řeckými periodiky Tetarto, Rizospastis, Ena, Ikones a se zahraničním tiskem. Povídková sbírka Paní Katakisová, z níž pochází povídka "Šup šup", vyšla v roce 1998. Její první román Malá Anglie, který získal státní cenu za rok 1997, zachycuje atmosféru řeckého ostrova Andros v době meziválečného rozvoje loďařského průmyslu.

Amanda Michalopoulou se narodila v roce 1966 Athénách, zde vystudovala francouzskou filologii a pracovala jako novinářka, než se začala plně věnovat umělecké próze. Vydala sbírku povídek Venku je život pestrobarevný, 1994, v které je zařazena také povídka "Žlutí motýli". Její první román Kuřecí kůstky získal cenu literárního řasopisu Diavazo za rok 1996. Její nejnovější román Kolikrát to sneseš, 1999, se částečně odehrává v Čechách. Amanda Michalopoulou přispívá do literární rubriky athénských novin Kathimerini a do řecké Vogue.

Angela Kastrinaki se narodila v Athénách v roce 1961. Tam také vystudovala klasickou filologii a získala doktorát v oboru novořecké literatury. V současné době přednáší na univerzitě v Rethymnu na Krétě. Kromě odborných studií, článků, recenzí a překladu Poetiky Cvetana Todorova vydala tři povídkové sbírky Návštěvnice, 1990, Výlety s přítelkyněmi, 1993, a Hranice tepla, 1999. Povídka "Na horách" byla původně zařazena do sbírky Výlety s přítelkyněmi.

Zyranna Zateli se narodila v roce 1951 poblíž Soluně, studovala herectví v Athénách a posléze pracovala ve vysílání řeckého rozhlasu. V posledním desetiletí se věnuje výhradně literatuře. Povídka "O příběhu, který se nestal" pochází z její první sbírky Loňská snoubenka, která vyšla v roce 1984. O dva roky později vydala druhou povídkovou sbírku S půvabem v pustině. Román S vlčím svitem se vracejí, 1993, vzbudil velkou kritickou i čtenářskou pozornost a stal se nejprodávanšjší knihou roku. Její díla byla přeložena do italštiny, němčiny a ruštiny. Spisovatelka dělí svůj čas mezi Athény, Paříž a Portugalsko.

Přeložila Alexandra Büchler, 94 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-86356-00-0, rok vydání 2000

10. Izobary, Janette Turner Hospital

Výbor z povídkových sbírek Exily (Dislocations, 1986) a Izobary (Isobars, 1990)

Indové v zasněženém Torontu, kultivované učitelky odsluhující si umístěnky na australském venkově, židovská rodina, která unikla před hrůzami holocaustu do hlubin dešťového pralesa, žena středního věku, která se vyrovnává s úmrtím matky daleko od domova, mladička prostitutka a její vysoce postavený zákazník zosobňující pokrytectví společnosti, v níž ochránci pořádku a zastánci mravních hodnot jsou hlavními konzumenty neřesti, kterou mají potírat – jsou jen některé z postav, které zalidňují povídky Janette Turner Hospital. V jejích příbězích se vynořují témata, jež provázejí konec druhého tisíciletí – křehkost způsobená ztrátou pevných bodů a životních konstant, vykořeněnost a odcizení, stírání hranic dělících donedávna pevně dané společenské vrstvy a kasty či rozličné kultury a rasy. Lidské osudy autorčiných postav jsou si však vzdálené jen zdánlivě; spojuje je opravdovost, s níž prožívají svá traumata, a intenzita vnitřního života, který se stává jejich skutečným útočištěm.

Kanadsko-australská spisovatelka Janette Turner Hospital patří k nejznámějším současným autorkám píšícím anglicky. Narodila se v roce 1942 v australském Melbourne, vyrůstala v Queenslandu, žila v Indii a Kanadě. Nyní dělí svůj čas mezi Austrálii a Spojené státy. Kromě dvou povídkových sbírek Exily (Dislocations, 1986) a Izobary (Isobars, 1990), z nichž je uspořádán tento výbor, vydala řadu románů. Patří k nim Houpačka ze slonoviny (The Ivory Swing,1982), Hranice (Borderline, 1985), Šarády (Charades, 1988) a Poslední kouzelník (The Last Magician, 1992). Její prozatím nejnovější knihou je Oyster, 1997, román, jenž poodhaluje temná zákoutí lidské duše v příběhu zapadlého městečka kdesi uprostřed queenslandských opálových polí, které propadne vlivu tajemného vůdce mesianistického sekty.

Překlad Alexandra Büchler, 176 stran, brož., 130 x 205 mm, ISBN 80-902443-9-4, rok vydání 1999

9. Šerokraj, Isobelle Carmody

Pohádkový příběh vypráví o lásce, smrti, ale také o tom, že v životě je potřeba přemoci strach z neznámého

Isobelle Carmody se narodila v roce 1958 v australském státě Victoria jako nejstarší z osmi sourozenců. Sedm mladších dětí zvládala jen proto, že jim vyprávěla strašidelné příběhy. Je autorkou sedmi románů pro mládež a sbírky povídek Green Monkey Dreams (Sny o zelených paviánech, 1996). Díky sérii románů The Obernewtyn Chronicles (Kronika města Obernewtynu) se okamžitě zařadila mezi přední autory fantasticko-dobrodružné literatury pro mládež. Román The Gathering (Shromáždění, 1993) získal hlavní cenu australské Rady pro dětskou knihu a Mírovou cenu za dětskou literaturu. Autorka dělí svůj čas mezi cesty po světě a svůj domov na jižním pobřeží Austrálie, kde žije se svým mužem, českým spisovatelem, kritikem a jazzovým hudebníkem Janem Štolbou a jejich dcerou. Román Darkfall (Soumrak, 1997) byl dokončen během autorčina pobytu v Praze a tvoří první svazek nové trilogie Legendsong (Píseň legend).

Překlad Alexandra Büchler, 148 stran, brož., 130 x 205 mm, ISBN 80-902443-8-6, rok vydání 1999

8. Hříšná Magdalena, Lilian Faschinger

Román – zpověď sedminásobné mužovražedkyně s povznesenou lehkostí a humorem

Magdalena Leitnerová, mladá žena původem z Korutan, unese na své motorce se sajdkárou během mše o svatodušní neděli kněze z přeplněného kostela, kterého pak na lesní mýtině sváže, nacpe mu roubík do úst a přinutí jej, aby vyslechl její zpověď sedminásobné mužovražedkyně. Jestliže po přečtení několika prvních stran lze získat dojem, že máme co do činění s prvoplánovým feminismem a prvoplánovou kritikou ultrakonzervativního rakouského katolicismu, vyvede nás Lilian Faschinger brzy z omylu: přestože si bezpochyby z rakouského institucionalizovaného katolictví utahuje a přestože si bezpochyby utahuje i z oněch sedmi "zavražděných" mužů, nešetří v tomto smyslu ani sama sebe; existenci sofistikované kosmopolitní intelektuálky, již ani veškerá erudice a vzdělanost, ani celý její rádobycynismus neochrání před opakovaně se vracejícími citovými katastrofami, dokáže autorka nastínit - stejně jako pocity nešťastného spoutaného kněze - se vskutku povznesenou lehkostí a humorem.

Lilian Faschinger se narodila roku 1950 v Korutanech (Rakousko). Studovala anglistiku a historii ve Štýrském Hradci, kde roku 1975 promovala v oboru anglická literární věda. V letech 1975-91 pracovala jako asistentka na Institutu anglistiky ve Štýrském Hradci. Od roku 1992 působí jako spisovatelka a překladatelka na volné noze. Získala několik cen, mj. Rakouské státní literární stipendium (1986-87) a Rakouskou státní cenu pro literární překladatele (1990). Vydala čtyři romány - Die neue Scheheresade (Nová Šeherezáda, 1986), Lustspiel (Veselohra, 1989), Magdalena Sünderin (Hříšná Magdalena, 1995), Wiener Passion (Vídeňská vášeň, 1999) - a knihu povídek Frau mit drei Flugzeugen (Žena se třemi letadly, 1993). Žije v Paříži.

Překlad Jana Zoubková, 262 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-902443-7-8, rok vydání 2000

7. Nové čtení světa, Feminismus devadesátých let českýma očima

Ve sborníku naleznete třicet výpovědí autorek a autorů různých profesí, různého věku a různé názorové i náboženské orientace:

Adamovič, Ivan – Balabán, Milan – Bělohradský, Václav – Benetková, Marie – Blažek, Bohuslav – Frouzová, Magdaléna – Haisová, Marie – Havelková, Hana – Jedličková, Petra – Jirousová, Věra – Jonsson, Pavla – Jungmannová, Lenka – Kafka, Tomáš – Kantůrková, Eva – Kliment, Alexandr – Kofroňová, Kateřina – Kosatík, Pavel – Liehm, A. J. – Machovec, Milan – Opočenská, Jana – Sommerová, Olga – Šiklová, Jiřina – Šmídová, Iva – Štampach, Odilo – Tydlitátová, Veronika – Valdrová, Jana – Vangeli, Nina – Vodrážka, Mirek – Vybíral, Zbyněk – Wagnerová, Alena

Sborník Nové čtení světa. 1./ Feminismus devadesátých let českýma očima je prvním titulem edice Nové čtení světa, která je součástí širšího edičního záměru nakladatelství One Woman Press. Cílem tohoto záměru je umožnit českému čtenáři seznámit se s klasickými tituly zahraniční feministické teorie a kritiky v edici Vývoj feministického myšlení, a v edici Nové čtení světa vydávat tituly, které zachycují současný stav některých konkrétních problémů české společnosti, které s feminismem a gender studies úzce souvisejí, jako je např. rodina, partnerské vztahy, žena a kariéra, atp. Nejdříve ale bylo třeba zjistit, jaký je stav feminismu "tady a teď".

ed. Marie Chřibková, Josef Chuchma, Eva Klimentová, 279 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-902443-6-X, rok vydání 1999

6. Jak to vidí současník, Virginia Woolfová

Kniha Jak to vidí současník dává českému čtenáři vůbec poprvé příležitost seznámit se s literárněkritickou tvorbou jedné z nejvýznamnějších autorek tohoto století Virginie Woolfové. Náš výbor čerpá z prvního svazku Čítanky pro každého (The Common Reader I, 1925) a přináší jak portréty jednotlivých autorů, a to proslulých i „obskurních“, tak obecnější statě včetně klíčového programového eseje „Pan Bennett a paní Brownová“.

Virginia Woolfová (1882-1941) patří k nejvýznamnějším představitelům angloamerického literárního modernismu. Její originální estetický přístup, utvářející se v kontrastu k realismu dobové britské prózy, se poprvé projevil v povídce Skvrna na zdi (1917) a šířeji v románu Jákobův pokoj (1922). Za vrchol její tvorby se obecně považuje trojice románů Paní Dallowayová (1925), K majáku (1927) a Vlny (1931), k nimž lze přiřadit poslední, již nedokončené dílo Mezi akty (1941). Velké obliby se dočkal literární experiment Orlando (1928). Rozsáhlý esej "Vlastní pokoj" (1929) se stal klasickým dílem feministické literatury. Woolfová byla též po celý život činná jako literární kritička a její kratší statě, později uspořádané do několika obsáhlých souborů, se vydávají dodnes.

Překlad Ivana Jilovcová-Fieldová, 226 stran, brož., 144 x 205 mm, ISBN 80-902443-5-1, rok vydání 2000

5. Kde ji najdeš, Janice Galloway

Výbor 23 povídek z knih Krev (Blood) a Kde ji najdeš (Where You Find It) skotské autorky

Ve svých povídkách, zasazených do skotského prostředí, autorka zkoumá vztahy mezi mužem a ženou: zoufalou snahu milovat navzdory všemu, touhu po porozumění, okamžiky, kdy pouhé slovo či dotek má moc hojit i zraňovat, kdy se znenadání odhalí emocionální zbabělost i odvaha, vztahy závislosti, mocenské hry, násilí, které páchají muži na ženách, i způsob, jakým si ženy udržují muže v područí. Pro některé její prózy je charakteristické experimentální dělení textu, které umocňuje intenzitu výpovědi.

Janice Galloway se narodila v Ayrshire ve Skotsku a pracovala v řadě placených i neplacených míst, například jako učitelka a hudební recenzentka, než se začala plně věnovat literární činnosti. Od roku 1987, kdy vyšel její první text v časopise Edinburgh Review, si její prózy získaly značný ohlas: první román Nejdůležitější je nepřestat dýchat, 1990, získal několik literárních cen a stejně jako soubor povídek Krev byl odměněn Cenou E. M. Fostera Americké Akademie umění a literatury. Román Cizí kraje získal v roce 1994 prestižní cenu McVitie udělovanou skotským autorům. Nejnovější sbírka povídek Kde ji najdeš vyšla v roce 1996. Žije v Glasgow.

Překlad Alexandra Büchler, 155 stran, brož., 115 x 205 mm, ISBN 80-902443-4-3, rok vydání 1998

4. Vlastní pokoj, Virginia Woolfová

Čeho má žena zapotřebí, aby se mohla věnovat literatuře, čeho se nesmí bát a jak bude vypadat velké ženské dílo budoucnosti? Odpověď slavné britské autorky v tomto klasickém textu feministické literatury nepostrádá hloubku ani vtip

Virginia Woolfová (1882-1941) patří k nejvýznamnějším představitelům angloamerického literárního modernismu a svými romány Paní Dallowayová (1925), K majáku (1927) a Vlny (1931) trvale ovlivnila další vývoj románové formy. Zároveň byla činná i jako publicistka a literární kritička a její kratší statě, později uspořádané do několika obsáhlých výborů, se vydávají dodnes.

Překlad Martin Pokorný, 98 stran, brož., 115 x 205 mm, ISBN 80-902443-3-5, rok vydání 1998

3. Třebaže půvabná, Rhea Galanaki

Sbírka řecké básnířky, typická výrazovou úsporností, aktualizuje symboly antické minulosti ve skrytých narážkách na politickou atmosféru v zemi v letech 1968-1974

Rhea Galanaki se narodila v roce 1947 na Krétě, vystudovala historii a archeologii v Athénách a žije v Patrasu. Vydala několik básnických sbírek. Je nositelkou ceny Nikose Kazantzakise.

Překlad Alexandra Büchler, 58 stran, brož., 115 × 205 mm, ISBN: 80-902443-2-7, rok vydání 1998

2. Nepřítomnost, Antigone Kefalá

Dvojjazyčný výbor z básnických sbírek Cizinec (The Alien), Vyprahlé počasí (Thirsty Weather), Evropský zápisník (European Notebook) a Nepřítomnost (Absence) současné australské autorky

Antigone Kefalá (*1935) se narodila v prostředí řecké diaspory v rumunské Braile. Po válce se vystěhovala s rodiči a bratrem do Řecka, kde v té době vládl chaos občanské války, a odtud na Nový Zéland a později do Sydney, kde od té doby žije. Vydala několik básnických sbírek a novel a její básně jsou zastoupeny ve stěžejních sbornících současné australské poezie.

Překlad Alexandra Büchler, 107 stran, brož., 115 x 205 mm, ISBN 80-902443-1-9, rok vydání 1998

1. Vlny, Virginia Woolfová

Virgnia Woolfová (25. 1. 1882 v Londýně – 28. 3. 1941 v hrabství Sussex) patří k nejvýznamnějším představitelům angloamerického literárního modernismu. Její estetický přístup, charakterizovatelný ostrým smyslem pro detail a prolínáním různých rovin smyslového vnímání („synestéze“), se utvářel především v protikladu k realismu tehdejší britské prózy a poprvé se projevil v povídce „Skvrna na zdi“ z roku 1917. Plně se rozvinul v proslulých románech Paní Dallowayová (1925) a K majáku (1927). V následujícím románu Vlny (1931), jenž stojí na pomezí básnictví a prózy, dospěla Virgnia Woolf ke zcela novému pojetí postavy a dosáhla jednoho z vrcholů své tvorby. Poslední, již nedokončený román Mezi akty (1941) pak byl pokusem výrazněji uchopit historický rozměr lidské existence.
Česky doposud vyšly soubory povídek Smyčcový kvartet a Strašidelný dům, novely Orlando a Flush, romány Jákobův pokoj, Paní Dallowayová, K majáku a Mezi akty a výbor z deníků. Nakladatelství One Woman Press vydalo kromě Vln též proslulý esej Vlastní pokoj, rozsáhlou úvahu Tři guineje a výbor z literárních kritik pod názvem Jak to vidí současník.

Překlad Martin Pokorný, 191 stran, brož., 115 x 205 mm, ISBN 80-902443-0-0, rok vydání 1997